Kvasary ve Zvěrokruhu.

Na prosincové schůzce ostravské pobočky Astrologické společnosti náš předseda ing. Popelka rozebral a analýzoval horoskop Salvatora Dalího, přesněji část horoskopu se znamením Býka, kde Salvator Dalí má čtyři planety. Dle přednášejícího mají na význam horoskopu vliv kvasary, pokud orbis nepřesahuje 1°. Kvasary jsou galaxie s velmi aktivními, středovými objekty, o kterých se předpokládá, že jim energii dodávají "černé díry". Je to tedy mohutný zdroj energie, který je větší než vyzařovaná energie několika galaxií dohromady. Planeta, která je v konjunkci s kvasarem jakoby vlastnost planety vypichovala.
U Dalího Venuše v konjunkci s kvasarem PHL 1377, Slunce v konjunkci s kvasarem PKS 0214+10, Merkur v konjunkci s kvasarem 3C 94.0, Mars v konjunkci s kvasarem PKS 0405. Stejné důkazy demonstroval na horoskopech M.Monroe, B.Bardot, A.Hitlera.

Už zhruba 200 let se v určitých astrologických kruzích objevuje úporná snaha přiblížit astrologii vědě. Z psychologického hlediska je to celkem pochopitelné - vědci, a zejména astronomové, astrologií pohrdají, prohlašují ji za pavědu a pověru, a to mnohé astrology velmi irituje. Vždyť - říkají si - jestliže zcela prokazatelně existují astrologické vlivy, musí přece pro ně existovat také materialistické, "vědecké" vysvětlení! Úporně se proto snaží kritikům (a zejména oněm astronomům) dokázat, že astrologie je věda jako každá jiná, a že má právo na úctu a uznání.

Ze strany astronomů se nejčastěji vyskytuje námitka, že by astrologové měli dokázat, jak vlastně probíhá působení a vlivy planet, o kterých astrologové mluví. A jestliže mají nějaký tajemný vliv planety, proč potom ne galaxie, hvězdokupy, mlhoviny, supernovy, kvasary, pulsary, galaktické centrum atd. atd. A že pokud chce astrologie dokázat svou vědeckost, měli by astrologové se všemi těmito objekty v horoskopu pracovat, protože jinak jejich výpověď musí být nutně neúplná.

Takovýmto kritikům astrologie ovšem zcela uniká, že astrologie nikdy nebyla fyzikální naukou! Mluví-li astrolog (fundovaný astrolog!) o vlivech a působení, je to vždycky pouze obrazné vyjádření. Každý znalec astrologie velmi dobře ví, že o žádné působení na fyzikální nebo jiné příčinné úrovni ve skutečnosti vůbec nejde, že se vždycky jedná o podobenství, analogie a symboly. Astrologie je jednou z nejstarších esoterních, tedy duchovních disciplín, stejně jako alchymie, magie, kabala a mnohé jiné, a všechny tyto nauky se odpradávna vyjadřovaly v podobenstvích a v mýtech. Duchovní pravdy často jinak vyjádřit prostě ani nelze.

Je proto dosti smutné, že se stále objevují astrologové, kteří tento základní esoterní princip astrologie nechápou a znovu a znovu se pokoušejí vysvětlovat působení planet v horoskopu jednou nějakými tajuplnými paprsky, pak zase pomocí gravitačních nebo magnetických polí, zkrátka fyzikálně a materialisticky. Astronomy a fyziky tím většinou stejně pouze rozesmějí (a dlužno říci, že právem), co je však horší - vzdalují se tím vlastně základům, na nichž celá budova astrologie spočívá. Troufám si dokonce tvrdit, že astrolog - materialista prostě nemůže být astrologem dobrým! Tím nechci říci, že nutně musí být katolík nebo evangelík (to by v některých případech dokonce mohlo být spíše na škodu), ale pochopení (a zažití!) duchovních a esoterních principů je pro dokonalé pochopení astrologie troufám si říci naprosto nezbytné!

Do stejného soudku bohužel patří i snaha zavádět do horoskopu kvasary. Základní myšlenka této snahy spočívá v tom, že jestliže jsou kvasary nejzářivějšími objekty ve vesmíru, musí se jejich vliv nutně projevovat i v horoskopu. To je však úvaha od samého základu chybná (viz výše). Nehledě už vůbec k tomu, že kvasarů je dnes známo více než 5000, připadá jich tedy v průměru 14 na každý stupeň zvěrokruhu, a budu-li tedy chtít "dokázat" jejich astrologický vliv, "dokážu" ho na jakémkoliv horoskopu nesmírně snadno. Je tedy třeba zamyslet se vážně nad tím, co může astrologii skutečně obohatit, a co je jenom samoúčelná pseudovědecká konstrukce, která nemá se skutečnou podstatou astrologie pranic společného.

děkuji Vám za Vaše připomínky i otázky stran mé poznámky, týkající se používání kvasarů v horoskopu. Pokusím se Vám odpovědět, jak nejlépe budu moci.

K otázce č. 1:
Nejsem příliš velkým znalcem antroposofie ("duchovní vědy") Rudolfa Steinera, nicméně z toho mála, co o ní vím, mi připadá velmi nedůvěryhodná. Je například téměř jisté, že právě Rudolf Steiner je autorem oné nešťastné pověry o "věku Vodnáře", kterou dnes bezmyšlenkovitě papouškuje mnoho astrologů (o laicích ani nemluvě), ačkoliv je zcela zřejmé, že autor této "teorie" astrologii vůbec nerozuměl, pletl si základní pojmy (znamení / souhvězdí), naprosto nechápal, že tropický zvěrokruh symbolisuje univerzální vývojový princip, vycházející ze střídání ročních dob, a nějaké náhodné hvězdné obrazce (souhvězdí) že jsou tomuto principu zcela irelevantní, a tak dále. (Viz také jeho teorie "duševních horoskopů", heliocentrické astrologie a pod.)

K otázce č. 2:
Zde nebude odpověď ani zdaleka tak jednoduchá, a nemá-li obsáhnout mnoho stránek, bude muset být i velmi zjednodušená. Leč pokusím se.
Velmi krásným způsobem popsal základní principy astrologie Thorwald Dethlefsen v knize "Osud jako šance", kterou vřele doporučuji k prostudování. Pokusím se tady velmi stručně zopakovat jeho základní myšlenky:

• 1. Astrologie se zabývá prapůvodními archetypálními principy - prapůvodními stavebními kameny, z nichž je složena skutečnost ve všech existujících podobách. Těchto základních principů je sedm.
• 2. Tyto prapůvodní principy (ideje) prostupují v kolmých řetězcích analogií horizontálními rovinami všech vyskytujících se forem.
• 3. Změna jakékoliv ze sedmi prapůvodních idejí (a také jakákoliv interakce mezi nimi - v astrologii například poloha planet ve znameních a v domech nebo vzájemné aspekty mezi planetami) se musí nutně projevit ve všech jí příslušejících rovinách.
• 4. Pomocí analogií lze sledováním jedné roviny činit závěry týkající se libovolné jiné roviny.
• 5. Výchozí rovina pro pozorování může být libovolná (všechny roviny jsou rovnocenné).
• 6. Vztažnou rovinou astrologie je obloha.
• 7. Sedm prapůvodních principů je v rovině oblohy zastoupeno sedmicí klasických planet (Slunce, Měsíc, Merkur, Venuše, Mars, Jupiter a Saturn).
• 8. Mezi planetami a různými rovinami skutečnosti neexistují žádné kauzální (příčinné) vztahy působení.

Thorwald Dethlefsen tyto body samozřejmě nevymyslel, jsou to esoterní zásady, o kterých vědí a které využívají všichni mágové, šamani a pod. už tisíce a tisíce let. Dethlefsen je pouze dokázal perfektním a srozumitelným způsobem formulovat, a ve zmíněné knize je také krásným způsobem ilustruje a rozvádí. Z těchto osmi bodů vyplývá řada naprosto zásadních závěrů, o kterých by se dala napsat celá kniha, leč držme se otázky kvasarů. Ptáte se: "Kdo nebo co určuje, která tělesa může či má ten či onen astrolog zahrnout do svých horoskopů?" Problém je v tom, že žádná tělesa jako taková (ve své fyzikální podstatě) nehrají v astrologii vůbec žádnou roli! V případě planet má význam pouze jejich symbolická hodnota ve smyslu výše uvedených osmi bodů, a která planeta odpovídá kterému principu, to se dá velice průkazně ilustrovat číselným srovnáváním jejich jednotlivých oběžných dob a podobně. Planety prostě zastupují v rovině obloha oněch sedm základních principů, a tvary, tóny, barvy, vůně atd., které zmiňujete, jsou pouze zástupci oněch sedmi principů v různých dalších rovinách existence. To je také pravý význam tzv. hermetických signatur neboli korespondencí. Mají-li z tohoto symbolického hlediska nějaký význam (tedy odpovídají-li některému z oněch sedmi principů) galaxie, hvězdokupy, mlhoviny, kvasary atd., je ovšem velikou otázkou. V žádném případě se však nedá říci, že všechno, co se ve vesmíru nachází, také přirozeně patří do horoskopu! Proč by mělo? Absolutně také nemůže být věcí svobodné volby každého jednotlivce, co do horoskopu nakreslí a co nikoliv! To není žádné "omezování z pozice vnější autority", jak píšete. Astrologie je výsostně esoterní nauka, jako taková má své přísné zákony, a fakt, že dneska jenom velmi málo astrologů tyto zákony zná, vede bohužel k naprosté libovůli, která ve svých konečných důsledcích sráží tuto kdysi vpravdě královskou disciplínu do žumpy bulváru. (Jak to ostatně vidíme všude kolem sebe.) Našim dávným předkům, kteří bezesporu byli po duchovní stránce na nesrovnatelně vyšší úrovni než my dnes, trvalo mnoho staletí, než dokázali rozpoznat (a v praxi ověřit!) u jednotlivých planet jejich duchovní, hermetickou symboliku. A dneska? V roce 1977 byl objeven Chiron - a už rok nato se objevila záplava jeho astrologických interpretací! Odkud se vzaly? Odvolávat se na intuici nebo na nějaké vyšší vnuknutí a podobně je jenom laciná obezlička, se kterou se dneska bohužel ohání už kdejaký podvodník.

K otázce č. 3:
Tzv. stálice (tedy hvězdy) mají v astrologii jenom zcela podružný význam, a v žádném případě při interpretaci horoskopu nemohou nahrazovat planety. Astrologické významy některých z nich, většinou nějakým způsobem nápadných, byly ve starověku zkoumány a ověřovány mnoho staletí, a podíváte-li se do nějaké klasické učebnice, například do Kefera, uvidíte, že jim většinou také byly přisuzovány planetární charakteristiky, tedy opět v souladu s hermetickými zákonitostmi. Nelze samozřejmě vyloučit, že se podobné souvztažnosti se sedmi základními archetypy podaří objevit i u jiných nebeských objektů, třeba i u oněch kvasarů, jak dlouhá cesta to však může být? Vyloučíme-li pyšnou libovůli a nějaká ta pofidérní "vnuknutí", musela by to být systematická, soustavná a mravenčí práce pro mnoho generací! Konec konců sám jste něco podobného napsal i v části dopisu adresované přímo J.Popelkovi.

K otázce č. 4:
Dost dobře nerozumím tomu, co máte na mysli "myšlenkovým útvarem podbarveným vášní".

K otázce č. 5:
Nikdy jsem netvrdil, že jsem dokonale pochopil a zažil duchovní a esoterní principy astrologie. Nicméně přece jenom něco o esoterice vím, a proto se snažím seč mi síly stačí vyhýbat se materialistickým pastím, kterých před nás dnešní "vědecká" doba klade nepřehledné množství.

hned v úvodu bych rád poděkoval za Váš dopis - reakci na mé otázky týkající se zavádění kvasarů do současné astrologické praxe.

Já sám se nepovažuji za nějakého výrazně erudovaného astrologa s dlouholetou praxí, jenž by byl povolán pouštět se do významných názorových střetů s lidmi, kteří toho mají "astrologicky odslouženo" mnohem více"......
Přece jenom si však neodpustím několik dalších poznámek - či případných zpochybnění vašich tvrzení. Snad nám tato diskuze půjde k duhu oběma.......

1.) Na mou první otázku, zda snaha zavádět kvasary do astrologie musí nutně být rovna úporné snaze přiblížit astrologii současné pozemské vědě, jste neodpověděl.

Zato jste se s velkým zaujetím pustil do Rudolfa Steinera.....
Předesílám, že já sám se nehlásím k antroposofii a ( stejně jako Vy ) nepatřím k znalcům jeho rozsáhlého díla ( přečetl jsem od něj v průběhu času cca 15 svazků ).
Nicméně z toho mála, kterým jsem se prokousal, jsem si o tomto člověku udělal úsudek, který by mi asi sotva dovolil podsouvat mu takové myšlenkové konstrukce, že - cituji : nerozuměl astrologii a pletl si tropický zvěrokruh se siderickým ( !!!!! ).
Jsem si jasně vědom faktu, že nauka Rudolfa Steinera nemá předpoklady na to, aby oslovila všechny lidi, rovněž tak připouštím, že jeho astrologické názory nebyly zcela konvenční, ale smést toto učení ze stolu po Vašem způsobu bych si asi netroufnul........
Například Vaše tvrzení - cituji : Je například téměř jisté, že právě Rudolf Steiner je autorem oné nešťastné pověry o "věku Vodnáře". Jak jste k tomu došel. Je možné, že R. Steiner přišel poprvé s konceptem 2160 let trvajícími časovými věky, a 12 x 2160 = 25 920 let trvajícími věky věků, ale já tomu příliš nevěřím.
Pokud je mi známo, R. Steiner umístil počátek "Slovanské kultury", a tím i "věku Vodnáře", někam za rok 3570. Když jsem listoval v dosud vyplněných položkách "Encyklopedie astrologů", ani jeden z dotazovaných astrologů zde neuvedl shodné datum...... Co tedy - cituji : astrologové papouškují nevím, ale R. Steinera asi sotva.
Nyní má vyjít na Slovensku obsáhlá studie "Paralelní a periodické jevy v dějinách" od RNDr. Emila Páleše, která se kromě jiného věnuje důkladně této Steinerově teorii ve vztahu k pozemským dějinám, a to až do detailu - na 72 leté úseky odpovídající 1 stupni zvěrokruhu ( mj. v souladu s Keferovými planetárními signaturami jednotlivých stupňů zvěrokruhu ). Doporučuji Vaší pozornosti.

Zamyslel jste se někdy nad faktem, že když velké množství lidí ve své povrchnosti rigidně opakuje nějaké "názory", že zpravidla za tímto bezmyšlenkovitým počínáním stojí nějaké "reálné zdravé jádro" ( proč tvrdí to co tvrdí ), které bylo "pokřiveno" touto masou lidí ( právě díky a skrze tuto povrchnost a duševní nečistotu ).

Na čem se spolu asi shodneme je fakt, že tropický zvěrokruh představuje "universální vývojový princip". Který je platný v každé době, na každém místě našeho trojrozměrného světa, za každého počasí. Pak ovšem nemohu souhlasit s Vaším tvrzením, že - cituji : tropický zvěrokruh symbolizuje universální vývojový princip, vycházející ze střídání ročních dob. Nýbrž - podle mne - střídání ročních dob je naplněním zákonitostí vyplývajících z tropického zvěrokruhu.
Shodneme se na tom, že tropický zvěrokruh existoval dříve než všechna souhvězdí našeho vesmíru, natož pak naše sluneční soustava ? ( Proto jsem ve své minulé poznámce stavěl tropický zvěrokruh na první místo - i když je jistě možný i opačný pohled i různé jiné pohledy ).
Tedy správněji - ne jarní bod putuje hvězdným nebem, ale hvězdy putují v tropickém zvěrokruhu, jehož jarní bod je vždy na identickém místě.
Nyní tedy zůstává otázka, co se skupinami v prostoru velmi rozmanitě postavených hvězd, jež se zovou souhvězdími ? Píšete - cituji : náhodné hvězdné obrazce. Ve Vašem esoterním pojetí nemohou být náhodné, to je snad i v knize p. Dethlefsena "Osud jako šance" vysvětleno.
Já osobně budu v této otázce zdrženlivý, neboť si netroufám vyslovit jednoznačné stanovisko. Je zde něco, co tyto shluky hvězd spojuje ? Já se domnívám, že kdyby nic jiného, pak tedy pozemské jméno. Kromě toho vezmeme - li v potaz těch pár dosti vzácných jménem obdařených hvězd, většinou jsou jejich jména přímo odvozena od obrazů zvěrokruhu ( např Aldebaran - oko býka, Zuben Elgenubi - jižní klepeto atd., atd...). Což zřejmě souvisí s tím, že dávné národy obraz hvězdné oblohy nepočítaly z efemerid a nekombinovaly rozumem, ale vnímavě spoluprožívaly, či zřely ( tedy v tomto případě astrální - " kulturně podbarvený" zvěrokruh ). Zděděné názvy souhvězdí tedy mohou být jakousi zkamenělinou zřeného zvířetníku z období před naším letopočtem.
Fakt, že se ony hvězdné obrazce za dlouhé časové období rozprchnou na obloze všude možně, nelze popřít. Také fakt, že na obloze viděné z nějakého opravdu hodně vzdáleného stanoviště vůbec neexistují. To ale zase nic nemění na skutečnosti, že pro pozorovatele ze Země jsou v jistém časovém horizontu reálnými útvary. Alespoň tedy podle jmen ( ať už vznikla jakkoliv ), která jsou symbolicky významná.
A tak se domnívám, že snaha uvádět tyto útvary do vztahu s oním "věčným a všudypřítomným" tropickým zvěrokruhem nemusí být nutně zločinem na astrologii. A že se to provádí způsoby rozličnými ? Těžko říci, kde podržet zrno, a kde odfouknout plevy.
Pokud mne se týká, tak já považuji spíše za absurdní představu, že "věk Vodnáře" je duchovnější, než "věk Ryb". Z jakého titulu ?

2.) Vaše snaha definovat základní principy astrologie.
Pokud se týče vztahu hvězdná obloha - přírodní říše, budiž. Postrádám tam ovšem vyjasnění jedinečné úlohy člověka v celém procesu ( v oněch osmi bodech ).

Nesouhlasím s Vámi, že astrologie je výsostně esoterní nauka. Tedy také záleží, co si kdo představuje pod pojmem esoterika.

Píšete - cituji : Držme se otázky kvasarů. Ptáte se " Kdo nebo co určuje, která tělesa může či má ten či onen astrolog zahrnout do svých horoskopů ?" Problém je v tom, že žádná tělesa jako taková (ve své fyzikální podstatě) nehrají v astrologii žádnou roli ! Já jsem tedy prost představ, že by hmotná ( přibližně ) koule kupř. Jupitera měla nějaký přímý vliv ve vztahu k duševním obsahům člověka. Na druhé straně mi ovšem objasněte, jak současná astrologie zjišťuje polohu symbolu Jupitera v tropickém zvěrokruhu při konstrukci řekněme radixu člověka.
Otázku "Kdo nebo co určuje, která tělesa či průsečnice sil může či má ten či onen astrolog do svých prací zahrnout ?" vyslovuji nadále. Nějaký autoritativní Esoterik, který řekl, že principů je sedm ? Může být. Na jiné rovině je jich dvanáct ( dovoluji si upozornit na tzv. zvěrokruhové signatury či korespondence ), opět na jiné rovině čtyři ( dovoluji si upozornit na tzv. živlové signatury či korespondence ). Tím bychom ovšem nemuseli skončit.
Vylučuje fakt, že na úrovni planet máme 7 principů, používání Urana, Neptuna, Pluta, Chirona, různých asteroidů mezi oběžnými drahami Marsu a Jupiteru, nově též Plutíka ( pokud budou k dispozici jeho efemeridy ) v horoskopech?
Co říkáte třeba astrologii tohoto typu : Pracuji pouze s tropickým zvěrokruhem, systémem 12 hor. domů, Sluncem, Měsícem a jejich vzájemným vztahem. Může mi taková astrologie něco přinést ? Podle mne může, a to nemálo. Podle mne je třeba věcí svobodné osobní volby, jestli někdo chce jít při astrologické práci do hloubky, či do šířky.
Píšete - cituji : V žádném případě se však nedá říci, že všechno, co se ve vesmíru nachází, také přirozeně patří do horoskopu. Proč by mělo?
To jsem snad již vysvětlil. Já v astrologii za prvotní považuji 12 principů tropického zvěrokruhu. Z toho, co níže jest ("stálice", kvasary, atd....., planety, atmosferické poměry atd.) vybírám to, co je pro mne z hlediska mého individuálního hodnotového systému významné a pro účel, za kterým horoskop sestavuji, také účelné. 7 planetárních principů já nikterak nepotírám. Co k tomu chcete dodat ? Jestliže provozuji takovou astrologii, jestliže mne vnitřně obohacuje ( pomáhá mi vnitřně růst ), jestliže z ní mám radost, jestliže ji někteří bližní se mnou spolusdílí, jestliže mi přináší vnější prospěch ( nikoliv na úkor někoho jiného ), jestliže narůstá má vděčnost za to, že tady teď mohu být a rozumět lépe sobě i druhým i všemu kolem mne - co je mi po nějakých definicích ?

Já nechci dělat nějakou propagaci extrémního volnomyšlenkářství. Nakonec nějaká nová definice astrologie je zde nanejvýš žádoucí, ale to by musela být asi mnohem otevřenější a přiměřnější duchu doby, než jak ji podáváte vy. Šťavnatější k nakousnutí.

Stavíte něco na způsob esotericko - astrologického axiomu - cituji : Tyto prapůvodní principy ( ideje) prostupují v kolmých řetězcích analogií horizontálními rovinami všech vyskytujících se forem. Vzápětí to sám zpochybníte - cituji : Mají - li z tohoto symbolického hlediska nějaký význam ( tedy odpovídají - li některému z oněch sedmi principů ) galaxie, hvězdokupy, mlhoviny, kvasary, atd... je ovšem velikou otázkou.
Nakonec naznačíte přece jen jistou důvěru - cituji : Nelze samozřejmě vyloučit, že se podobné souvztažnosti se sedmi základními archetypy podaří objevit i u jiných nebeských objektů, třeba i u oněch kvasarů, jak dlouhá cesta to však může být ? Vyloučíme - li pyšnou libovůli a nějaká ta pofidérní vnuknutí (!!!!!), musela by to být systematická, soustavná a mravenčí práce pro mnoho generací.
Můj názor : Pro člověka, který stojí v plném světle sebepoznání, který tedy bděle prožívá a zažívá ( to se rovněž = chápe ) duchovní a esoterní principy, je to při současném splnění jistých podmínek ( z nichž jedna dost podstatná je ta, aby to lidem za souč. stupně jejich vědomí bylo k něčemu užitečné ) otázka jednoho večera.

Píšete - cituji : Našim dávným předkům, kteří bezesporu byli po duchovní stránce na nesrovnatelně vyšší úrovni než my dnes,..... To je - dle mého soudu - opět jenom zčásti přijatelné. Naši dávní předkové stáli bezesporu v duchu výše, bereme - li za kritérium duševní čistotu. Asi nebyli tak zatížení vinami ( či dluhy minulosti - jak se to dnes půvabně nazývá v mnohých kruzích ). O tom nakonec svědčí i naše současné zemské poměry - onen pozemsko-astro-mentální chlívek kolem. Ovšem rozhodně nestáli dále z hlediska síly a rozvinutí osobnosti, a to je také důležité hledisko. Alespoň se domnívám.

3.) Píšete - cituji : Tzv. stálice ( tedy hvězdy ) mají v astrologii jenom zcela podružný význam, ( no s tím by se asi také dalo úspěšně polemizovat, neboť sféra stálic v astrologických zákonitostech má nezastupitelné poslání ) - a v žádném případě při interpretaci horoskopu nemohou nahrazovat planety. To myslím ani nikdo nikde netvrdil. Že mají různá tělesa na obloze různé hladiny významnosti, to už snad vyplynulo z předešlého.

4.) Píšete - cituji : Dost dobře nerozumím tomu, co máte na mysli " myšlenkovým útvarem podbarveným vášní".
Takže dejme tomu : Karel Hvězdář má rád špagety a nesnáší fazole. Sofie Hvězdářová, jeho manželka, zavolá svému choti do práce, že zrovna se chystá vařit milánské špagety, ať spěchá z práce domů. Karel přichvátá domů celý zadýchán - a na stole zří hrnec kouřících fazolí. Karel situaci nezvládne, tiše zaúpí a pomyslí si : "Čert vem moji starou až na věky věků". A vetkne této myšlence emocionální nenávistný náboj.
Astrologicky zdokumentováno jako Venuše konjunkce Mars to celé opozice Saturn do čtvrtého domu. Fertig.
A já jsem se ptal, zda ona myšlenková forma od Karla Hvězdáře může příčinně ovlivnit Sofii Hvězdářovou v jejím počínání, nebo dejme tomu třeba jen na její náladě.

Správně bychom asi měli říkat : "Paní která řídila auto na silnici srazila muže". Vezměte si ale, jak často říkáváme při dopravních nehodách : "Auto na silnici srazilo muže". Jenomže ta paní si to nejspíše z hloubi srdce příliš nepřála, ani si nepřála pro druhé to nejlepší. Takže byla přitom ? Vědomě to nezpracovala. Že bychom řekli : "Může za to Uran atd...?"

Z tohoto hlediska by snad bylo možné vzít i tvrzení takového druhu : "XY má Mars pokroucený kvadraturama, rafne ho to, určitě se popere. Může za to Mars." Když si to představíte tak, že zrcadlo může za to, že se v něm vidíte, co se proti tomu dá namítnout ?

Já jsem chtěl pouze ukázat, že i příčinné uvažování lze v astrologii využívat. Tak trochu si píchnout do Vašeho rezolutního tvrzení - cituji : Mezi planetami a různými rovinami skutečnosti neexistují žádné kauzální ( příčinné ) vztahy působení. Ano, při zaujetí urč. stanoviska ano.
Připouštím, že tyto kauzální postupy jsou velmi povrchní, ale pokud se to provozuje za splnění určitých podmínek, myslím že se to nedá úplně odsoudit.
Jiná věc je, že tradiční astrologie v dětsky-křišťálově-čisté podobě snad už dnes ani neexistuje, odhlédnuvši od toho, že pro současný stupeň zralosti lidského vědomí je to vesměs činnost retardačního charakteru.
Já bych snad řekl, že každá astrologie, která jenom trochu za něco stojí, překonává záhy kauzální přístupy při výkladech horoskopů, a vyvíjí se dál a dál a pořád dál.

5.) Máte pravdu. Zde jsem Vám skutečně podsunul něco, co jste netvrdil. Takže přijměte z mé strany omluvu.

v lecčems s Vámi souhlasím, v lecčems nikoli, leccos je také nedorozumění, vyplývající z mé snahy o stručnost. Tak už to však v diskusích bývá. I dneska se budu snažit být stručný, neb mám za to, že dlouhé traktáty lidé neradi čtou. Jak se mi to ovšem podaří, toť otázka.

Píšete: Na mou první otázku, zda snaha zavádět kvasary do astrologie musí být nutně rovna úporné snaze přiblížit astrologii současné pozemské vědě, jste neodpověděl. Neodpověděl - mám za to, že odpověď dostatečně jasně vyplývá z mé první reakce na Popelkovy kvasary, a nechtěl jsem se opakovat. Zato jste se s velkým zaujetím pustil do Rudolfa Steinera... K tomu mě vyprovokovala Vaše poznámka o jeho "duchovní vědě". Je známo, že autor teorie o "věku Vodnáře" (ať už to byl kdokoliv) pocházel z okruhu teosofické společnosti H.P.Blavatské, ve které na konci 19. století působil i Steiner. V roce 1906 z této společnosti sice odešel, nicméně je rovněž známo, že v roce 1912 to byl právě on, kdo (pravděpodobně jako první) definoval pojmy "věk Ryb" a "věk Vodnáře". Že počátek "věku Ryb" položil někam do 16. století a začátek "věku Vodnáře" kamsi za rok 3570, to už je podružné. Tady jde především o princip, a ten je od samého počátku chybný: vychází totiž ze zaměňování významů znamení a souhvězdí, a také z převráceného postupu vývoje (Beran - Ryby - Vodnář - Kozoroh namísto Kozoroh - Vodnář - Ryby - Beran). Proto tvrdím, že ten, kdo s teorií "věku Vodnáře" přišel, nerozuměl astrologii a pletl si základní pojmy. Ať už to Steiner byl nebo nebyl. (Leccos však svědčí o tom, že byl.) Většina astrologů, o kterých jsem se zmínil, pak bezmyšlenkovitě papouškuje tento chybný princip, nikoliv počátek - na tom se neshodnou snad ani dva astrologové mezi sebou. Což má jistě v úzkou souvislost s povrchním rigidním opakováním "názorů", o kterém sám píšete. O reálném zdravém jádru takových názorů se ovšem dá úspěšně pochybovat.

Co se týká mého tvrzení, že tropický zvěrokruh jako universální vývojový princip vychází ze střídání ročních dob, proti kterému se ohrazujete, to je asi ono nedorozumění, vyplývající z mé snahy o stručné vyjádření. Samozřejmě, že universální vývojový princip tady byl odedávna, a roční cyklus Slunce ho jenom pomohl lidem objevit. Nicméně v čem s Vámi absolutně nemohu souhlasit, to je Vaše tvrzení, že tropický zvěrokruh existoval dříve než všechna souhvězdí našeho vesmíru, natožpak naše sluneční soustava. Existoval onen vývojový princip, to ano, ale o tom Vy nemluvíte - Vy píšete přímo tropický zvěrokruh. A to je přece naprostý nesmysl! Tropický zvěrokruh jako takový (pomineme-li nyní jeho symbolický význam) není ničím jiným než měřítkem, sférickou souřadnou soustavou, která je úzce spjata se Zemí a s jejím oběhem kolem Slunce! Jak tedy mohl existovat "dříve než všechna souhvězdí našeho vesmíru"? Kdyby například nebyla zemská rotační osa odkloněná od kolmice o oněch zhruba 23,5 stupně, ale byla by kolmá k rovině ekliptiky, rovina zemského rovníku by splývala s rovinou ekliptiky a tropický zvěrokruh by vůbec neexistoval! (Vzato do důsledků by ovšem v takovém případě zřejmě neexistoval ani život na Zemi, protože by neexistovaly roční doby, které vývoj života de facto podmiňují. Ale to jen tak na okraj.)

Otázka souhvězdí: Můj termín "náhodné hvězdné obrazce" se Vám nelíbí - ale co je to jiného? Fyzikálně spolu hvězdy v souhvězdích (až na vzácné výjimky) vůbec nesouvisí, nejsou to prostě reálné objekty, ale pouze zobrazení, projekce trojrozměrného prostoru do dvourozměrné roviny. Ve své podstatě jsou souhvězdí asi stejně reálná jako obraz, promítnutý na filmové plátno. Sám píšete, že při pozorování z jiného místa vesmíru by prostě naše souhvězdí neexistovala (ale byla by tam zase jiná). A co se týká jejich názvů (jmen): Panuje názor, že naši předkové dávali souhvězdím jména podle toho, jaká zvířata a pod. jim tyto obrazce na obloze připomínaly, a že znamení byla prostě pojmenována podle těchto obrazců. No... Zkusil jste si někdy najít ve hvězdách, které tvoří souhvězdí Vodnáře, obraz postavy muže vylévajícího džbán vody? Nebo v souhvězdí Panny ženskou postavu? Nebo v souhvězdí Kozoroha kozu s rybím ocasem? Jakž takž se Vám to může podařit u souhvězdí Lva, tam můžete s jistou dávkou fantazie uvidět obraz jakési ležící kočky. Ale u těch ostatních? Vezmeme-li však starověké báje, které se pojí k jednotlivým znamením tropického zvěrokruhu, uvidíme, že astrologické charakteristiky těchto znamení jsou s bájemi v dokonalém souladu! Podle mého názoru (i když to mohu jenom těžko dokázat) to přinejmenším v případě zvěrokruhu bylo přesně naopak, než se dnes tvrdí - domnívám se, že souhvězdí dostala jména podle znamení, a nikoliv obráceně. Vyplývá to ze samotného principu tropického zvěrokruhu, leč jak říkám - dokázat, že to tak opravdu bylo, to už dneska zřejmě nelze.

Píšete: Vaše snaha definovat základní principy astrologie. To není moje snaha! Jak jsem napsal už v předchozím dopise, pokusil jsem se pouze tlumočit názory Thorwalda Dethlefsena. (Se kterými se sice plně ztotožňuji, ale přesto jsou to myšlenky Dethlefsenovy, nikoli moje! To neberte jako alibismus, ale konstatování.) A co se týká jedinečné úlohy člověka v celém procesu, kterou postrádáte: Já se domnívám, že největším neštěstím naší civilizace je, že člověk sám sebe postavil do jakési "jedinečné role", sám sebe povýšil na "pána přírody" atd. Proč? Z jakého důvodu by měla být role člověka "jedinečná"? Tato lidská pýcha (protože nic jiného to není) přivedla biosféru planety na pokraj zkázy, a proto by bylo asi na čase tuto pýchu co nejrychleji odložit. Než bude pozdě. Člověk je "jedinečný" snad pouze v tom, že jako jediný živočišný druh na planetě bezhlavě a sobecky ničí životní prostředí všem ostatním tvorům a ohrožuje tak samotnou existenci biosféry (i svou vlastní, samozřejmě). Nevzpamatujeme-li se co nejrychleji, existuje reálná hrozba, že nás biosféra sama velmi brzy prostě zlikviduje, jedinečnost nejedinečnost. Tak, jako to ostatně v posledních několika stamiliónech let udělala už několikrát s jinými živočišnými druhy, které se začaly chovat podobně. A první kroky k této likvidaci člověka už biosféra dělá - vidíme to všude kolem sebe (například AIDS a mnoho jiných případů).

Nesouhlasíte se mnou, že astrologie je výsostně esoterní naukou, a píšete, že záleží na tom, co si kdo představuje pod pojmem esoterika. To jsme ale opět u pyšné libovůle. Dneska se často do esoteriky počítá kdeco, například i ufologie - nečetl jste nikdy, že Ježíš byl mimozemšťan, nebo že andělé jsou vlastně mimozemšťané? Také jsem se před nějakým časem od jednoho astrologa dozvěděl, že astrologie je mimozemského původu, že ji na Zemi přinesli mimozemšťané z planety Maldek, kterou zničili atomovou válkou, přestěhovali se do Atlantidy a naučili lidi astrologii. Nebo v jistém "esoterním" spise o "duchovních hierarchiích" se lze dočíst, že "vedoucím třetího oddělení pátého departementu je přednosta zvaný Kristus" (nebo tak nějak podobně, přesně už si to nepamatuji). I takovéhle šílenosti si dneska mnoho lidí zahrnuje pod pojem "esoterika". Je to podle Vás v pořádku? Ať si do esoteriky zahrnuje kdo chce co chce? Kam nás to dovede? Nebylo by spíše na místě více pokory, úcty k prastaré moudrosti našich předků, a více snahy o její pochopení?

Otázka sedmi principů: to si nevymyslel a neřekl žádný autoritativní Esoterik, jak píšete, nýbrž je to výsledek mnoha staletí a možná i tisíciletí bádání největších myslitelů starověku. Ohlasy na tuto sedmici se objevují ve většině starověkých mýtů, a v mnoha případech přesahují až do dnešní materialistické doby, aniž by si toho dnešní člověk většinou vůbec byl vědom (například sedm dnů v týdnu, sedm základních tónů hudební stupnice, sedm proseb v Otčenáši atd. atd.). U dvanácti znamení zvěrokruhu nejde o dvanáct principů, ale "pouze" o další z posledně zmiňovaného nekonečného množství vodorovných rovin existence. Souvislost zvěrokruhu se sedmicí základních archetypů je dokonale zachycena v systému starých planetárních vládců. Čtyři živlové elementy (ale také tři dynamiky) nejsou nějakými zvláštními principy, ale pouze vyjádřením odlišností oněch základních sedmi. Svou roli tu samozřejmě také hrají symbolické (duchovní) významy čísel 3 a 4 (3 + 4 = 7, 3 x 4 = 12). Celé je to samozřejmě neskonale složitější, zjednodušuji to tady na samu dřeň přípustnosti, ale snad se při tom nedopouštím nějaké fatální chyby.

Uran a Neptun: do klasické sedmice zapadají dokonale harmonickým číselným sladěním svých oběžných dob s oběžnými dobami Merkura (Uran) a Venuše (Neptun). Nehledě už k samotné oběžné době Urana (84 let . . . . 84 = 7 x 12). U Pluta podobné vztahy zatím objeveny nebyly, o ostatních tělesech sluneční soustavy ani nemluvě. Co máte na mysli "Plutíkem" netuším. Jestli myslíte nějakou nově objevenou planetu za Plutem, tak do dnešního dne bylo v této oblasti (pomocí Hubbleova kosmického teleskopu) objeveno už přes 200 planetek o velikosti kolem 300 kilometrů a stále jich přibývá (jde o tzv. Kuiperův pás asteroidů). A ukazuje se, že Pluto je s největší pravděpodobností pouze jednou z těchto planetek - sice největší a první objevenou, ale jeho velikost i tvar dráhy tomu nasvědčují. Pokud se omezíte v astrologii pouze na znamení, domy a Světla (Slunce s Měsícem), jak se ptáte v dalším odstavci, může taková astrologie mít také svou vypovídací hodnotu, proč ne, nutně však bude dosti omezená.

K Vašemu dalšímu odstavci - co všechno může člověk zařazovat do horoskopu, když ho to vnitřně obohacuje atd.: Z tohoto hlediska můžete zařazovat do horoskopu skutečně co chcete, konec konců třeba i UFO. Je ovšem otázka, do jaké míry to potom ještě bude astrologie...

Nějakou novou definici astrologie se asi nikdy nikomu sestavit nepodaří, ať už bude šťavnatá k nakousnutí nebo suchá a tvrdá jako týden starý chleba. To je asi stejné, jako kdybyste chtěl vyslovit definici duše nebo Boha...

Dost mě pobavila Vaše představa, že objevit vnitřní esoterní souvztažnosti mezi dejme tomu kvasary a sedmi elementárními principy může být pro někoho otázkou jednoho večera. To je skutečně představa neobyčejně komická, neračte se hněvat! Vymyslet za jeden večer můžu skutečně cokoliv - a kolik už tady bylo podobných "proroků"? Avšak ověřit a dokázat, že ta moje myšlenka je skutečně správná, že platí také pro někoho jiného než pro mne... Zůstaneme-li u astrologie, znamená to s tímto novým principem vypracovat (a nezaujatě verifikovat!) stovky, ale spíše tisíce horoskopů, a nechat je také ověřit nezávislým badatelům, nezatíženým mým úhlem pohledu. Vy si opravdu myslíte, že to někdo dokáže za jeden večer? To není žádný vědecký nebo dokonce snad materialistický úhel pohledu, jak to třeba může na první pohled vypadat. To je pouze poctivost k řemeslu a nepodléhání představě, že "já jsem ten jediný vyvolený, který právě v této chvíli spasil svět".

Duchovní vyspělost našich předků: stačí si uvědomit, že většina velkých duchovních směrů, které dodneška ve světě převládají - hinduismus, buddhismus, judaismus, křesťanství (které ale stejně vychází z judaismu - vždyť Ježíš byl Žid), a konec konců i esoterika se všemi svými dílčími naukami (včetně astrologie), mají své kořeny v posledních dvou tisíciletích před narozením Krista. (Mimochodem - v nejduchovnějším období dosavadních lidských dějin, ve věku Ryb!) Po Kristu vznikl z velkých světových náboženství pouze islám, ale ten v podstatě přinesl jen velmi málo nového - vždyť Mohamed přímo vycházel z Bible, z judaismu a z Ježíše! Jinak ovšem lidstvo (a zejména křesťané) za posledních dva tisíce let veškeré staré duchovní nauky spíše devalvovalo (až na velmi vzácné výjimky) - stačí bez předsudků a nezaujatě se podívat do dějin a sundat si růžové brýle. Důsledky toho dneska vidíme všude kolem sebe. Síla a rozvinutí osobnosti - kolik takových silných a rozvinutých osobností kolem sebe najdete? Když to bude jeden z tisíce, bude to velmi optimistický a povzbudivý výsledek...

Jak vidím, při vší snaze o stručnost už jsem za polovinou třetí stránky, a tak tedy opravdu už jenom velmi stručně poslední téma: otázka tradiční astrologie. Pokud vezmeme taková ta klišé jako "planety škůdci" a "planety dobrodějové" nebo aspekty "blahodárné" a aspekty "zhoubné", tak to jistě ne. Tady už jsme dál. Leč v otázce současného stupně zralosti lidského vědomí jsem velmi skeptický - ve většině případů je myslím si (třikrát bohužel!) tento stupeň zralosti velmi nízký. Důkazů je opět kolem nás nepřeberně.

je tomu sice teprve pár dní, co jsem Vám posílal odpověď na Váš poslední dopis, ale nedá mi to, abych Vám neposlal několik dalších poznámek, na které se už posledně nedostalo. Týkají se oné knihy dr. Páleše "Angelológia dejín", kterou jste mi ve svém posledním dopise doporučoval. Stáhnul jsem si z internetu a prostudoval jsem ty kapitoly, které, jak píšete, mají vztah k námi diskutovaným tématům, tedy "Kdy začíná věk Vodnáře" a "Odpovědi na otázky", a také jsem se podíval na úvodní slovo (soubor text(1).htm) a na soubor 7astrokrest(1).htm. Dále jsem to nestudoval, protože už po přečtení těch prvních asi dvaceti stránek mi celá kniha připadá (slušně a mírně řečeno) velmi nedůvěryhodná. Pokusím se Vám vysvětlit, proč. Možná mě po přečtení mého dopisu budete mít za odporného hnidopicha, a tak si na svou obranu dovolím podotknout, že jsem skutečně velmi racionálně založený člověk, který se zdráhá slepě a bez ověření uvěřit čemukoliv, co se navenek snaží vypadat "tajemně" a "duchovně". Konec konců v mém horoskopu stojí tři planety (Slunce, Merkur, Uran), Dračí hlava a ascendent v Blížencích, a to je myslím si dost výmluvné...

Přiznám se Vám upřímně, že už úvodní odstavce knihy vzbudily moje podezření. Jestliže sám autor o své vlastní knize napíše (cituji): Je isté, že Slovensko týmto dalo svetu filozofický a vedecký objav prvoradého významu, príspevok k celosvetovému úsiliu o preklenutie priepasti medzi vedou a náboženstvom. Dôsledky tohto objavu... už pred svojím zverejnením v slovenskej pôvodine vyvolali záujem zahraničných vedeckých inštitúcií, nebo že tyto výsledky znamenajú revolúciu hodnôt, ktorá sa týka všetkých ludí, začínám být velmi ostražitý. Za mých dětských let jsme často používali úsloví "samochvála smrdí". Potvrdil ještě někdo jiný, nezávislý, že se skutečně jedná o "vědecký objev prvořadého významu"? Když jsem si pak přečetl uvedené další tři kapitoly, řekl jsem si, že to asi jenom těžko někdo udělá. Kniha (nebo přinejmenším ty tři kapitoly, které jsem četl) se totiž doslova hemží tolika nesmysly, že nad tím zůstává rozum stát!

V první řadě je zcela zřejmé, že vychází ze Steinera, a o tom jsem Vám napsal už v předminulém dopise, že k němu mám velmi vážné výhrady. Po přečtení oněch tří kapitol "Angelologie" jsem se ve svých výhradách jenom utvrdil. Například v kapitole "Odpovede na otázky" je možno najít takovéto věty: Z kozmogonického hľadiska je Saturn poslednou planétou slnečnej sústavy! Pri vzniku slnečnej sústavy tvoril Saturn jej vonkajšiu hranicu. Moderný planetologický výskum túto skutočnosť nedávno potvrdil. A dále: Rudolf Steiner už v roku 1912 v prednáškovom cykle »Duchovné bytosti v nebeských telesách a prírodných ríšach« upozornil na to, že Urán a Neptún prileteli na svoje obežné dráhy až neskôr. Neskorší pôvod Pluta je evidentný z výstredných elementov jeho dráhy. Nebo: Pluto pri vzniku slnečnej sústavy vôbec nebolo, nepodieľalo sa na jej genéze. Z kozmogonického hľadiska k našej slnečnej sústave vôbec nepatrí. A tak dále, je tam toho více. (Například Titiusova - Bodeho řada tak, jak je v knize podána, dává naprosto nesmyslné výsledky. Její správné znění je 0,4 + 0,3 x 2n, kde n je pro Merkura rovno mínus nekonečno, pro Venuši n = 0, pro Zemi 1 atd. Tvar 4,4 + 3 x 2n, jak píše pan Páleš, je špatně. Přepočítejte si to!) Leč k Uranu a Neptunu: Jako člověk, který se astronomií zabývá už více než 30 let a který ji také vystudoval, mohu zodpovědně prohlásit, že všechno, co je tam o těchto planetách napsáno, jsou naprosto nehorázné nesmysly! Moderní planetologický výzkum nic takového nepotvrdil (jak pan Páleš píše), právě naopak: sluneční soustava sahá mnohem dále, než jenom k Plutu (natožpak k Saturnu)! Už minule jsem Vám napsal o Kuiperově pásmu asteroidů, k němuž patří právě Pluto a o jehož vnější hranici se zatím dá jenom spekulovat. Rozhodně však sahá dále než 40 astronomických jednotek (AU) od Slunce! Když loni 8. července bylo navázáno jedno z posledních spojení s americkou sondou Pioneer 10, která se v té době nacházela asi 77 AU od Slunce (cca 11 miliard kilometrů), ukázalo se, že ještě stále neopustila heliosféru, tedy oblast, kde stále ještě existují známky sluneční činnosti. Předpokládá se také, že až několik set AU od Slunce existuje tzv. Oortův oblak komet, rovněž patřící do sluneční soustavy. Doslova směšné je potom tvrzení, že Uran s Neptunem přiletěli na své nynější dráhy později, po vzniku sluneční soustavy. Vysvětlení, proč to není možné, bych podat samozřejmě mohl (zachycení tělesa o hmotnosti Uranu nebo Neptunu na oběžné dráze kolem Slunce odporuje základním zákonům nebeské mechaniky), leč bylo by to vysvětlení trochu obsáhlé a jenom těžko by bylo možno ho směstnat do jednoho dopisu. Nicméně naprosto zřejmé je, že zde Steiner v onom roce 1912 rozvíjel jakési "hypotézy" z oblasti, o které neměl ani potuchy, a to jenom utvrzuje mou nedůvěru vůči němu. Z tohoto důvodu na mě proto působí velmi komicky poznámka pana Páleše: Astronómovia by mali pocítiť skôr skromnosť a pokoru pred takýmito poznatkami duchovnej vedy, ktorá už dávno učí o tajomstvách kozmu, na ktoré oni teraz prichádzajú prostredníctvom najmodernejších počítačových modelov a nákladných vesmírnych teleskopov, a obsahuje mnohé, čo veda ešte len objaví v budúcnosti. Ona "duchovná veda", jak je vidět, učí o "tajemstvách kozmu" naprosté nesmysly - před čím by tedy dnešní astronomové měli cítit pokoru? Nebyla by tato pokora a skromnost na místě spíše u pana Páleše, který neváhá sám svou vlastní knihu označit jako filozofický a vedecký objav prvoradého významu?...

K této kapitole snad ještě drobnou poznámku: hned v prvním odstavci se píše: okultný poznatok, že sedmička je číslo času. K tomu si dovolím podotknout - nejen času! Není jenom sedm dnů v týdnu a sedm dnů stvoření, ale také sedm tónů hudební stupnice, sedm proseb v Otčenáši, sedm základních barev duhy...

Leč pojďme dál a podívejme se na kapitolu "Kedy sa začína vek Vodnára?" Pomineme-li drobné nepřesnosti (neexistují například "obloukové stupně", to je nonsens - existují úhlové stupně, oblouková míra je radián, a to je něco úplně jiného - to by ovšem RNDr. měl vědět!), nelze než souhlasit s tím, jak pan Páleš vysvětluje nesmyslnost očekávání "věku Vodnáře" z posunu jarního bodu souhvězdími ekliptiky. V tom má samozřejmě stoprocentní pravdu! Velmi diskutabilní je ovšem jeho tvrzení, že znamenia, ako duchovné bytosti, tu boli ešte skôr ako tento hmotný vesmír vznikol! Znamenia jestvovali dávno pred vznikom súhvezdí! Tady má zřejmě původ Váš názor o tropickém zodiaku, se kterým jsem polemizoval už v minulém dopise. Jaký je můj názor, to z minulého dopisu doufám vyplynulo dostatečně jasně, nebudu ho proto opakovat. V tom, jak zdůvodňuje nesmyslnost očekávání "věku Vodnáře" z posunu jarního bodu souhvězdím Ryb do souhvězdí Vodnáře, má tedy pan Páleš pravdu. Je ovšem dost kuriózní, že navzdory tomu potom v různých dalších textech s pojmem "věk Vodnáře" stále znovu a znovu operuje, jako by se jednalo o naprostou samozřejmost! Nezdá se Vám, že si poněkud odporuje? Například věta (opět pocházející z antroposofické školy Rudolfa Steinera): Antropozofická škola jediná si je vedomá, že skutočné dianie na Zemi zaostáva za polohou jarného bodu v súhvezdiach o viac ako jedno tisícročie. Prečo?, chtěl bych se zeptat. Podle mého názoru to není nic jiného než ryzí, ničím nepodložená spekulace! Nehledě samozřejmě k tomu, že se zde opět přisuzuje jakýsi význam souhvězdím, která pan Páleš předtím zcela správně označil za náhodné shluky hvězd, které se znameními tropického zvěrokruhu a jejich významem nemají vůbec nic společného. Čili opět rozpor. A takových je v textu, který jsem pročetl, opravdu celá dlouhá řada. Zdá se zkrátka, že pan Páleš naprosto nekriticky přijímá evidentně chybné názory Rudolfa Steinera, aniž by se nad nimi zamyslel, natož pak aby se je pokusil vlastní úvahou nebo výpočtem ověřit.

V jednom z dalších odstavců této kapitoly pan Páleš píše: ...bol Rudolf Steiner pravdepodobne prvý, kto v roku 1905 na pôde teozofickej spoločnosti prednášal o kultúrnom vývoji a cyklických reinkarnáciách na pozadí zverokruhu vo veku Raka, Blížencov, Býka... až Vodnára. Steiner však vtedy odhadol začiatok veku Vodnára až na rok 4400 po Kr. To na jedné straně potvrzuje mou hypotézu, že právě Steiner je autorem té pochybné teorie o "věku Vodnáře": směr Rak - Blíženci - Býk - Beran - Ryby - Vodnář atd. je obrácený a Steiner si proto evidentně neuvědomoval základní astrologické principy (zodiak jako univerzální vývojový princip). Je tu však jiná pozoruhodná shoda - Steinerovo datování začátku "věku Vodnáře" na rok 4400 po Kristu. Zajímavým způsobem totiž souvisí s polohou galaktického centra. O tom sice Steiner zřejmě neměl ani potuchy (jak vyplývá z jeho báchorek o "pozdějším příletu" Urana a Neptuna, rozuměl astronomii asi jako koza petrželi), leč shoda je to opravdu zajímavá. O co jde? Střed naší Galaxie při pozorování ze Země leží v souhvězdí Střelce, a z astrologického hlediska i ve znamení Střelce - v roce 1975 se nacházel na délce 25°36˘ Střelce. Vezmeme-li v úvahu současnou hodnotu precesní konstanty, která udává rychlost posunu hvězd tropickým zodiakem 0°00˘50,371˛ za rok, vstoupí galaktické centrum do znamení Vodnáře v roce 4433 po Kristu! Kdybychom tedy zvolili galaktické centrum jako ukazatel precesních věků, začal by věk Vodnáře skutečně po roce 4400, jak původně stanovil Steiner. Zvláštní shoda, že? (V současné době bychom ovšem prožívali věk Střelce a blížili bychom se k věku Kozoroha, což neodpovídá skutečnosti.) Tolik tedy Steiner a zmatky kolem "věku Vodnáře". Leč v textu této kapitoly je celá řada dalších nepřesností, které nemohu nechat bez povšimnutí. Týkají se Milana Špůrka. Pan Páleš píše: Český astrológ Milan Špůrek bol, zdá sa, zatiaľ jediný, kto na to v roku 1992 upozornil, že toto zdôvodnenie veku Vodnára je mylné. Je pravda, že Milan Špůrek byl první, od té doby však už nikoliv jediný. Astrologů, kteří si uvědomují nesmyslnost této pověry, pomalu, ale jistě přibývá. V dalším textu, který se týká Špůrka, však už pan Páleš jeho teorie a postupy dost neomaleným způsobem zkresluje a deformuje. V souvislosti se Špůrkovou astrochronologií například píše: K obrátenému sledu vekov však dospel len čisto teoretickou, špekulatívnou myšlienkovou úvahou, nie pozorovaním skutočnosti. Voľba Regula je tiež svojvoľná a potvrdiť by ju mohla len evidentná súvzťažnosť s reálnym dianím na Zemi. Co k tomu říci? Pravý opak tohoto tvrzení je pravdou! Právě pozorování skutečnosti, různých historických událostí atd. je základním kamenem této Špůrkovy teorie! Nejrůznější dějinné zvraty, střídání uměleckých slohů a mnoho dalšího Špůrek velmi pečlivě a soustavně srovnával s podrobnějším dvanáctinným dělením zodiaku (palcovou subdivizí o délce 178,7 roku, zodiakální mikrovlnou o délce 14,9 roku), a skutečně velmi pozoruhodné shody při těchto děleních ho přesvědčily, že jeho teorie je správná. Nejenom tedy přílivy a odlivy zájmu o astrologii, jak se o nich zmiňuje pan Páleš! Svévolná nebyla ani Špůrkova volba Regula jako fiduciální hvězdy - i tady podrobil pečlivému zkoumání celou řadu jiných hvězd (Aldebaran, Spicu, Alcyone, Betelgeuse a další). Právě shoda Regulova pohybu zvěrokruhem s reálnými událostmi na Zemi, empirické aplikace (jak sám píše), ho nakonec přivedla k poznání, že Regulus je tím správným chronokratorem, tedy "měřičem času", při posunu souhvězdí pozadím tropického zodiaku. Dostatek důkazů o tom uvádí ve své Encyklopedii západní astrologie na stránkách 256 a dále. Pan Páleš tuto Špůrkovu knihu zřejmě zná, ale proč potom nepíše pravdu, to nevím. Asi se mu nehodí do krámu. Mou důvěru k jeho knize to ovšem nijak neposílilo, právě naopak!

Tož tak. Psát by se dalo ještě o mnohém dalším, nechci však tento svůj dopis příliš natahovat. Jenom bych snad na závěr k některým dalším úsekům Pálešovy knihy, potažmo ke Steinerovým teoriím, chtěl podotknout, že (podle mého názoru) není třeba si například planety nebo znamení zvěrokruhu spojovat s nějakými "nebeskými inteligencemi", "cheruby" a podobně. Domnívám se, že tu jde pouze o antropomorfní konkretizování základních duchovních principů, které může mít své opodstatnění pouze na určité (nižší) úrovni duchovního vývoje. Pokud však člověk skutečně pochopí tyto duchovní principy, nemusí si je se žádnými anděly, cheruby ani inteligencemi ztotožňovat. Dovedeno ad absurdum takovéto postoje totiž nakonec vedou až k blábolení o "mimozemských inteligencích" nebo ke ztotožňování andělů, Ježíše, panny Marie atd. s "mimozemšťany". A to snad skutečně v esoterice a vůbec v duchovní sféře nemá co dělat!

Přeji Vám zdraví, spokojenost a sluníčko v duši!

Astrology Pacific   |   Astrologická praxe 1   |   Astrologická praxe 2   |     |   kniha hostů je na hl.stránce   |   námět do Astrologického fóra

Stránka byla upravena programem  AceHTML 5.06.1 Pro.
WebPage created per programme  AceHTML 5.06.1 Pro.