Astrology Pacific 1       |       Zajímavosti      




Kalendáře starých Mayů a Aztéků

Stanislav Krčma


Třistašedesátidenní kalendář zhruba odpovídá našemu 365dennímu kalendáři. Pětsetosmdesátčtyřdenní kalendář je určen údajně pro Venuši. Ta má sice dobu oběhu 225 dní, při pohledu ze Země se ovšem každých 584 dní objeví na stejném místě. Poslední 260denní kalendář je údajně určen ryze k rituálním a náboženským účelům.

Mayské rozpory

Jenže například mayští pozorovatelé ve městě Copán zjistili, že za 4400 dní nastane 149 lunací (doby od úplňku do úplňku). Z hodnoty bychom vypočetli průměrnou dobu lunace 29,53020 dne; naše současná astronomie dochází k hodnotě 29,53029 dne. Což je neuvěřitelná odchylka. Na jedné straně fantastická přesnost, na druhé totální neschopnost sestavit přijatelný kalendář. Nastává však další rozpor: Mayové vynikali v abstraktní matematice. Mimo jiné dávno před ostatním světem vynalezli nulu. Zkuste si udělat jakýkoli výpočet bez takové maličkosti, jako je nula. Vynikali také precizní numerizací ve dvacítkové soustavě.

Nějak mi to vrtalo hlavou, a tak jsem těch pár čísel prohnal počítačem. Výsledek byl ještě podivnější než kalendáře. 584:1,6 = 365 a 360:1,6 = 225, což je čirou náhodou doba oběhu Venuše. Vskutku kacířská myšlenka. Být dobovým kronikářem, byl bych patrně upálen. Planety obíhající kolem Slunce. Takový nesmysl.

Tento výpočet ovšem není průkazný. Třetí 260denní kalendář totiž neodpovídá oběhu žádné planety. Nicméně to nic nemění na výpočtu pro 360denní kalendář. Ten vychází naprosto bravurně.

Mayský výpočet byl takovýto:
1 kin (jeden den) x 20 = 1 uinal
1 uinal x 18 = 360 - maysky 1 tun, který se rovná přibližně jednomu roku!
A dál mayská matematika pokračuje takto: 20 tun pak tvoří 1 katun (7200 dní) = 32 oběhů Venuše
20 katunů -1 baktun (144 000 dní) = 640 oběhů Venuše
20 baktunů -1 pictun (2 880 000 dní) = 12 800 oběhů Venuše
20 pictunů -1 calabtun (57 600 000 dní) = 256 000 oběhů Venuše
20 calabtun~Z -1 kinchiltun (1 152 000 000 dní) = 5120 000 oběhů Venuše
20 kinchiltunů tvoří 1 alautun - což činí 23 040 000 000 dní = 102 400 000 oběhů Venuše

Aztécký kalendářní kámen
Přes veškerou snahu se mi u Mayů nepodařilo najít klíč k 260 dennímu počtu. Proto jsem se ze zoufalství obrátil k sousedním Aztékům. Po těch toho zůstalo sice žalostně málo, doufám však, že pro objasnění to postačí. Pokusy rozluštit aztécký kalendářní kámen byly marné. K tomuto kameni existuje sice množství výkladů, ale ty jsou přinejmenším krkolomné. Navíc žádný z nich se nezaobírá matematikou. Povětšinou pojednávají jen o božstvech. V jednom se ale všichni shodnou: ve středovém kruhu jsou v oddílech znaky pro 20 kalendářních dní. Více než božstva mne zaujala výzdoba z teček, které Aztékové používali rovněž jako číslovky jedna. Pokusy však vycházely zcela na prázdno. Nabízelo se příliš mnoho kombinací. Klíč, jak se taková věcička správně počítá, nabídla až ukázka zlatnického umění.

překlesný kalendářní kámenkalendářní kámen





















Překreslený kalendářní kámen. Originál v národním Mexickém muzeu má tři metry v průměru. Božstvo Slunce ve středu obrazce obepíná kruh se znaky dvaceti kalendářních dní. Dále pak následovaly oddíly kroužků a teček.

Byla totiž nápadně podobná kalendáři svojí osmicípou hvězdou z pyramid, která rozdělovala velmi podobné tečky a kroužky. Po přepočítání jsem se pokusil jednotlivé oddíly násobit mezi sebou a ejhle: 8x18x10x5 = 7200, což je jeden katun neboli 32 oběhů Venuše kolem Slunce. Nebo můžete i jinak: 8 x 73 = 584, násobit můžete i přímo 5 x 73 = 365. Opravdu jak je komu libo. Tento obrazec tedy spojuje dva kalendáře v jeden a vyjadřuje oběžnou dobu dvou planet. Sranda - uprostřed sedí božstvo Slunce. Tak to alespoň stálo v knize od George C. Vaillanta. Kdo by to byl čekal?!

To, že za jeden den urazí Venuše 1,6° a za 365 dní to je 584°, bych v tomto článku nerad rozmazával, protože nemusí jít o nadpřirozený jev. Prostě když Sumerové vyznačili na úhloměru 360°, vycházeli patrně ze stejných astronomických poznatků. Za povšimnutí to ovšem stojí.
Ještě je jedna drobnost, na kterou je třeba upozornit. Nelze si nevšimnout, že už číslo 18 samo o sobě odpovídá číslu 360 ve dvacítkové soustavě. Stejně jako v desítkové lze celý segment počítat i ve dvacítkové soustavě s ekvivalentním výsledkem. Vraťme se však ke kalendářnímu kameni. Ten má sám o sobě přes tři metry v průměru a množství teček a kroužků jdou do stovek. Rovněž zde je ve středu ornamentu božstvo Slunce. Něco o jeho výpočtu by mohla napovědět řada kroužků (označených červeně) a vnitřní bloky teček (označených modře). Výpočet by pak byl takovýto: 22 x 50 = 1100, dělíme-li 1100 nám už známým číslem 1,6, dojdeme k výsledku 687,5, což je čirou náhodou oběžná doba Marsu okolo Slunce. Kdybychom pak uvážili, že jde o čtyři bloky po padesáti, dojdeme k číslu 4400. Kdo pozorně četl, už ví, že za 4400 dní nastane oněch 149 lunací. Jako nápověda by to mohlo stačit. Existuje ještě mnoho jiných kruhových obrazců s tečkami rozdělených osmi pyramidami; na ukázku toho, jak se takový kalendář počítal, však postačí tyto dva.

260 denní kalendář

Kalendář, který je označován jako 260denní. Po dvanácti tečkách následuje znak pro kalendářní den. Celkem 240 teček znamenající číslo jedna sečtených s dvaceti názvy kalendářních dní = 260.

O době, kdy živí záviděli mrtvým

Zbývá poslední nezodpovězená otázka: K čemu sloužil kalendář o 260 dnech? V prvé řadě je nutné představit obrazec. Pochází z kodexu Fejerváry -Mayer, což je jedna z dochovaných původních knih. Na obrazci je vždy po dvanácti tečkách znázorněn symbol pro jeden den. Celkem 240 teček (bodů) v blocích po 12 a 20 znaků pro již zmíněné dny. Sečteme-li tedy 12 + opice + 12 + dům + 12 + pohyb + 12 +..., dojdeme k číslu ?????!!!! 260? Kdyby tomu někdo nerozuměl, tak 365 + pondělí + úterý + středa + ... = posvátný kalendář o 372 dnech. Není se tedy čemu divit, že je pro astronomii nepoužitelný.

K čemu se ale vztahuje kalendář o 240 dnech?

Nejspíše zejména k Měsíci. Toto číslo je dělitelné jak zaokrouhlenou dobou oběhu - 30, tak jeho 1,6 násobkem - 48. Mimo jiné je to nejnižší číslo, které jde dělit oběma čísly. Za povšimnutí rozhodně stojí čtyři znaky, které jsou zakroužkovány. Po 240 dnech (tedy osmi obězích Měsíce) musíte totiž čtyři dny ubrat, abyste srovnali rozdíl mezi zaokrouhlenými 30 dny a skutečnou dobou oběhu. Zaokrouhlíme-li oběžnou dobu Měsíce na 30 dní, pak Měsíc urazí za den 12° a za 20 dní 240°.

ukázka ztécké zlatnické práce

Výpočet 240 x 20 = 4800 bychom mohli dělit oběžnou dobou Marsu, tedy 687,5. Výsledkem pak bude zdánlivě nesmyslné číslo 6,9818. Odečteme-li šest oběhů, kolik zbude do sedmého? No přece 12 dní, podobně jako musíte jeden den přidat k našemu kalendáři každé čtyři roky. Co z toho vlastně vyplývá? Věděli Mayové a Aztékové o heliocentrickém uspořádání naší soustavy a znali skutečnou oběžnou dobu planet? To je velmi odvážná myšlenka. Kdyby byla v té době vyřčena v Evropě, skončil by dotyčný na hranici za kacířství. Snad proto byly všechny jejich knihy v roce 1562 shromážděny a demonstrativně spáleny. Neboť, jak tvrdí dobové svědectví, neobsahovaly nic než pověry a ďábelské lži. Od dobových kronikářů skutečně pravdu čekat nelze. Tím méně, že bylo třeba před očima „civilizovaného světa" odůvodnit fakt neuvěřitelného úbytku obyvatelstva. Z odhadovaných 25 000 000 až 27 650 000 osob mezi lety 1519-1568 poklesl počet domorodců na méně než tři miliony. Až srdce svírá. Matky vraždící své děti nemajíce čím ukojit jejich hlad. Otcové páchající houfně sebevraždy, nemohouce postarat se o rodiny. O době, kdy živí domorodci v Mexiku záviděli mrtvým.

Pak se ovšem není čemu divit, že o národech, které měly své vlastní písmo, matematiku, školy, vládce a zákony, víme za pár let jen tak málo. Po pěti stech letech v Evropě.

Převzato z Astra 47/2003



Podivuhodní Mayové


Vědecké bádání o dějinách středoamerického indiánského kmene Mayů přineslo neobyčejná překvapení. Jde o jeden z nejzáhadnějších národů zeměkoule. Je neuvěřitelné, že před mnoha tisíci lety si vytvořili vlastní vysokou kulturu, že měli půvabný stavební styl, písmo a bohatou literaturu, že v astronomickém vědění stáli snad v čele všech národů starých dob, že měli velkolepé observatoře, kalendář a číselnou soustavu. Ve velkém měřítku pěstovali sport, pro který si vystavěli velká hřiště po způsobu našich stadionů a ještě mnoho jiného.

Teprve v roce 1828 byly v hustých pralesích na Yukatanu, pohřbeny pod téměř neproniknutelnou tropickou vegetací, nalezeny první ruiny nádherných staveb, které dnes již známe asi ze dvou set různých míst tohoto poloostrova a z nichž je možné učinit si představu, jak velkolepá byla stará města národa Mayů, jejich paláce a chrámy Mayové nábožensky uctívali kříž a měli ve svém městě Palengue dokonce Chrám kříže. Kříž je i u mnoha pohanských národů chován ve velké náboženské úctě, již proto, že symbolicky ztělesňuje čtyři světové strany.

Mayové uctívali dobrého boha Quetzalcoatla, který byl bílé pleti, připlul k nim lodí přes moře a zrodil se z panenské matky. Tento „bílý spasitel" jim prý přinesl celou jejich kulturu a posléze zase odplul se slibem, že se jednoho dne vrátí. Kromě toho znali Mayové křest novorozenců, při němž kněz postříkal vodou hlavu dítěte. Rovněž tak jim byla známa zpověď před knězem a svátost oltářní, jejíž přijetí očistilo hříšníka. Měli kláštery mužské i ženské, znali pověst o babylonské věži a o potopě, i se záchrannou archou. Dokonce některé jejich náboženské svátky se datem přesně shodovaly se svátky téhož významu v katolické církvi. Z toho lze usuzovat, že již velmi záhy působili na Yukatanu křesťanští věrozvěstové.

Největším překvapením jsou však data uvedená v jejich literatuře a data vytesaná do zdí chrámů. Většina dat pochází z prvních století středověku. Vedle toho však najdeme i taková, která označují druhé, třetí a dokonce čtvrté tisíciletí před Kristem. Téměř všechna data se vztahují na pozoruhodné a důležité jevy na hvězdné obloze, což je zatmění Slunce a Měsíce, nápadná konjunkce planet, zakrytí hvězd a další podobné jevy. Pět nejstarších dat zachází až do 34. století před Kristem.

Nejdůležitějším datem je 15. říjen 3374 př. n. l. Týká setkání několika planet a jasné stálicí Antares v nulovém bodě mayské oblohy, který byl v průsečíku mléčné dráhy se zvěrokruhem. Tento velmi vzácný astronomický zjev byl pokládán za tak významný, že uvedený den byl ustanoven na počátek nového letopočtu.

mayové

Poznámka Astrology Pacific: Stálice Antares (Alfa Štíra) se díky precesi vrátila na 26°Panny (nyní je na 10° Střelce).

Protože všechna tato dávná data jsou určena astronomicky a dají se tudíž matematicky přesně přezkoušet, nemůže být pochybností o tom, ze staří mayští kněží, kteří dali vytesat nápisy v chrámech, měli po ruce prastaré záznamy pocházející od očitých svědků oněch událostí na hvězdném nebi.

značka (ryp) ve Spiritu 48/2003



Mayský začátek a konec světa


Jedním z nejzáhadnějších národů naší planety byli Mayové. Na jedné straně o nich víme zdánlivě hodné, na druhé straně prakticky nic. Zůstala po nich města v džungli, doposud málo prozkoumané písmo a mnoho důkazů o jejich neobyčejných astronomických vědomostech. Stopy jejich hlubokého poznání dnes badatelé nacházejí například v umísťování chrámů. Mayové dokázali přesně vypočítat pohyby nebeských těles, proslavili se svým neobyčejně přesným kalendářem i tím, že když se „najednou vynořili" ve 4. století, v Mexiku, měli pevně zformovanou kulturu. Nejnovější objevy o Mayích přinesl polský archeolog doktor Stanislav Ivaniszevski, pracovník Mexického národního institutu antropologie a historie, který v Pico de Orizaba, v těžko přístupných horách, objevil chrámy postavené podle postavení Slunce, Měsíce a nasměrované k Mléčné dráze. Bylo to místo kultu Tlaloca, božstva hor, bouřek, plodnosti a deště, které vzniklo v 15. století.

Koncem srpna loňského roku doktor Ivaniszevski oznámil novinářům, že stavby Mayů — chrámy, pyramidy, hrobky, paláce byly situovány, v linii sever—jih, přičemž většina objektů byla nasměrována na Mléčnou dráhu, která musela sehrávat v astronomii Mayů mnohem větší úlohu, než jsme si zatím mysleli. Doposud věda znala mnohá místa postavená Mayi: Palenque, Copan, Piedras Negras, Menche, která před tisíciletím pulzovala životem. Záhadou ovšem zůstává, proč tato osídlená místa kolem roku 800 n. l. zůstala opuštěná. Největší popularitě se těšily hypotézy, podle kterých náhlé vysídlení míst způsobil nájezd cizích kmenů, hlad či vypuknutí epidemie smrtelné choroby. Archeologické nálezy (nedostatek masových hrobů, stop po požárech či charakteristické stopy po válečných nájezdech) to ale nepotvrdily. Opuštění velkých míst neznamenalo zánik Mayů. Krátce po roce 1000, čtvrt tisíciletí po jejich zmizení, se Mayové opět objevili na mapě historie. Tentokrát postavili svoje města na poloostrově Yukatan, půl druhého tisíce kilometrů od svých předcházejících sídel. Obývali je až do podmanění Ameriky Španěly, kteří tento národ vymýtili. Následkem vpádu Španělů počátkem 16. století byla kultura Mayů nenávratně zničena. Dodnes se zachovaly pouze tři větší fragmenty, spíše zbytky knih Mayů. Archeologům musí na výzkum těchto kodexů postačit texty na stélách míst pohlcených džunglí, která před staletími objevili horliví dobyvatelé.

Mayové umísťovali na svých stavbách do kamene vyryté inskripce. Právě ony umožňují dnešním archeologům poměrně přesně určit významná data tohoto národa. Problémem však i nadále zůstává rozluštění písma Mayů.

mayové

Nevíme, kdy se Mayové vynořili z propasti dějin, ale můžeme si přečíst, kdy podle nich začal svět existovat. Stalo se to 13.0.0.0.0.4 Ahua, 8 Curnbu, tedy 15. října roku 3373 před naším letopočtem. Podle kalendáře Mayů má být posledním dnem naší civilizace 22. prosinec 2012. Odborníci zabývající se mayským kalendářem podle dobře podložených výzkumů potvrzují přesnost mayských astrologických předpovědí. Připomeňme si, že proroctví Mayů hovoří o vzestupu a pádu světových epoch i civilizací, které se překrývají s cyklem skvrn na Slunci. Mnozí odborníci ve všech koutech světa berou datum 2012 velmi vážně. Vědci v posledních letech získali mnoho nových informací o kultuře Mayů a jejich neobyčejných astronomických poznatcích. V květnu 1999 v džungli mexického státu Quintana Rojo, na hranicích s Guatemalou, badatelé objevili ruiny jiného mayského města, starého přes 1200 roků. Doposud nikdo z vědců netušil, že město této tajemné civilizace kdysi v této oblasti existovalo. Místní indiáni navedli na stopy záhadných staveb mexického archeologa Luise Leini Guillerma. Zbytky města beze jména byly ukryty v okolí osmi pahorků hustě porostlých tropickým rostlinstvem. Guillermo tam objevil komplex kamenných staveb z 8. století n. l., který obsahoval hrobky, obytné budovy, ale i pyramidy, jejichž určení archeologové nadále nejsou schopni odhalit.

značka (das) ve Spiritu 49/2003



V Anglií byl gregoriánský kalendář zaveden zvláštním zákonem až roku 1752. Lidé proti novému kalendáři velmi rozhořčeně reptali, protože bylo nutno vypustit jedenáct dnů a lidé se domnívali, že byli ochuzeni o jedenáct dnů života.
Mohamedánský kalendář se řídí Měsícem. Mohamedánský rok má 354 dny, rozděleně do 12 tzv. měsíčních měsíců (nazývaných tak podle Měsíce na obloze) po 29 a 30 dnech. Každých třicet let se přidává k roku 11 dnů.
Za Velké revoluce vytvořila Francie vlastní kalendář, jehož se užívalo od 22. září 1792 do 1. ledna 1806, kdy jej Napoleon zrušil. Měl dvanáct měsíců o třiceti dnech a každého čtvrtého roku se přidával den zvaný „Den revoluce".
Některé kmeny v divočině kladou začátek roku na podzim, jiné na jaro. Pro Eskymáky začíná rok, jakmile napadne první sníh. V rovníkové Africe počítají domorodci čas půlletými obdobími — i obdobím sucha a obdobím dešťů.
Židé mají vlastní kalendář, počítající léta od biblického stvoření světa. Podle nich je nyní rok 5708.


značka (jk) ve Spiritu 51/2003



Astrology Pacific 1   |   Astrology Pacific 2   |   Zajímavosti   |     |   kniha hostů je na hl.stránce   |   námět do Astrologického fóra  
Stránka byla upravena programem Made with AceHTML 5 Pro. AceHTML 5.06.1 Pro.
WebPage created per programme  AceHTML 5.06.1 Pro.
astrologie astrologie.cz Karel Tichý