www.volny.cz/astrolot/       |    www.astrolot.xf.cz/       |       Astrologické zajímavosti 1      |       Astrologické zajímavosti 2







Valdštejn

Marie Koldinská

Valdštejnův horoskop a historická realita


aneb

Život podle horoskopu




      Konfrontace životního příběhu Albrechta z Valdštejna s Keplerovými předpověďmi nabízí více než jen případné argumenty ve prospěch i v neprospěch astrologie. Poskytuje totiž neopakovatelný vhled do nitra muže, jehož individuální osud se těsně prolnul s dějinami Evropy, ale který byl i přes svou nespornou výjimečnost dítětem dramatické doby, úporně hledajícím uprostřed jejích vírů a zmatků záchytný bod. Ještě dříve, než porovnáme oba Keplerovy horoskopy pro Valdštejna s peripetiemi generalissimova života, je třeba připomenout jednu skutečnost. Příznivci i odpůrci astrologie nesčetněkrát konstatovali, že Jan Kepler byl skvělý psycholog - a s tímto tvrzením nelze než vřele souhlasit.

      Věty, jimiž začíná Keplerova charakteristika Valdštejnovy povahy, nemohou rámcově zasvěceného pozorovatele příliš překvapit. Už sama skutečnost, že jakýsi pětadvacetiletý šlechtic projevil zájem o sestavení horoskopu, naznačila astrologovi jeho osobnostní založení. Musel to být zkrátka muž nehodící se „pro obyčejný život a konání"; na jedince pasivně odevzdané svému osudu byla totiž i manýristická epocha dostatečně bohatá - a Kepler jistě logicky usoudil, že člověk bez výraznějšího zájmu o vše nové a lákavé a bez větších ambicí by se asi nesnažil vyčíst z hvězd příznivé poselství o vlastní budoucnosti. Úvodní Keplerovy věty klientovi vlastně lichotí a zdůrazňují jeho výjimečnost. Konstatování, že Valdštejn „ve svých myšlenkách uchovává mnohem více než kolik projeví navenek", rozvíjí už řečené ve stejném duchu - vždyť zastírání vlastního mínění a skrytých hnutí mysli, známé jako dissimulatio, platilo za standardní způsob chování v aristokratických kruzích, a zvláště pak u panovnických dvorů. Zmínka o melancholickém naladění Keplerova klienta je rovněž výrazem epochy, k níž „melancholie" jako jeden z módních neduhů neodmyslitelně patřila - a těšila se o to většímu zájmu, oč vágnější bylo vymezení jejích symptomů. Alchymie, magie, kouzelnictví či spiritismus kolorit doby, v níž horoskop vznikl, ještě dotvářejí; pochyby a zlobné podezírání všeho božího i lidského pak jako by mimoděk připomínaly, že již brzy povýší René Descartes pochybování na základní projev bytí.

      Charakter Keplerova výkladu se ovšem v následujících pasážích prudce mění. Odstavec, v němž je Valdštejn označen za „zvláštního netvora, který se bojí světla", už nemá s obligátními klišé manýristické éry příliš společného. Dojem z dalších překvapivě tvrdých slov však vzápětí poněkud oslabuje určitá vyhlídka na zmoudření a uklidnění, které přijde s věkem. Z kontextu horoskopu ale zároveň vysvítá, že Kepler jako zásadový muž a věřící člověk spíše cítil potřebu nabídnout svému rozporuplnému klientovi jakési světlo na konci tunelu, které by mu mohlo poskytnout naději na zdárné vyváznutí ze všech zmatků jeho života - pokud by*se ovšem ztotožnil alespoň s elementárními představami o tom, jak má žít dobrý křesťan.

      Keplerův rozbor klíčových událostí Valdštejnova života v chronologickém sledu začíná už v jeho jedenácti letech. Porovnání astrologových závěrů s realitou je pro období dětství jeho klienta značně problematické - historické prameny totiž bývají na informace o raném věku naprosté většiny aristokratů velmi skoupé. Jisté je, že v deseti letech zemřela Albrechtovi matka a o dva roky později rovněž otec. Osamělost po smrti rodičů a počínající puberta mohly zapříčinit Valdštejnův „neklid a vzpurnost". Zmínka o cestě by se mohla vztahovat k jeho pobytu na hradě Košumberku, kam byl v této době z domova poslán, aby se vzdělával na tamnější soukromé škole. „Přízeň starých lidí" lze vykládat jako péči ze strany poručníků, „špatné zacházení" by mohlo být narážkou na problémy, s nimiž se ve větší či menši míře potýkalo každé osiřelé dítě z urozených kruhů.

      Doba mezi Valdštejnovým patnáctým a dvacátým rokem, výrazněji charakterizovaná u Keplera pouze „hašteřením se s učenci", byla vyplněna cestami za vzděláním. Valdštejn pobýval na školách v Goldbergu a v Altdorfu; ve druhém ze jmenovaných měst vyústily jeho konflikty s místními obyvateli až v uvěznění na norimberském hradě. Po intervencích svých příbuzných byl nakonec propuštěn, opustil Altdorf a absolvoval - jako většina jiných mladých šlechticů - kavalírskou cestu po Evropě. Po pětiletém pobytu v cizině se vrací domů, aby se poté - v roce 1604 - pokusil o štěstí ve válce proti Turkům v Uhrách. Keplerovu neblahou předpověď, vážící se k jeho jednadvacátému roku, ztotožnil sám Valdštejn s „uherskou nemocí a morem"; je vcelku pravděpodobné, že se už v této době mohl nakazit v prostředí vojenského ležení syfilidou. V boji navíc utržil zranění a očitý svědek se zmiňuje o jeho těžkém nachlazení, které pravděpodobně vyústilo v zápal plic. Horoskop událostem těchto let odpovídá - byť s časovým posunem několika měsíců.

      Nejvýznamnější událostí bezprostředně následujících let je z hlediska Valdštejnovy další kariéry jeho přestup ke katolictví. Kepler se zmiňuje pouze o zlepšení zdravotního stavu a o tom, že se jeho klient zamiloval - což jistě nelze vyloučit, neboť Valdštejn se tehdy pohyboval hlavně v prostředí vídeňského dvora arciknížete Matyáše, kde měl ke společenským kontaktům všeho druhu daleko více příležitostí než předtím na uherském bojišti. Sňatek se zámožnou, avšak nepříliš atraktivní vdovou předpověděl Kepler až na rok 1613; Valdštejn se ve skutečnosti oženil už roku 1609. V tomtéž roce se podle horoskopu měl dostat kvůli své konfliktní povaze do řady sporů; faktem je, že jeho hlavní starostí byly v této době transakce s vyženěným majetkem, které neprobíhaly zrovna hladce a korektně. Postup v kariéře a stejně tak i zdravotní potíže, situované Keplerem do dalších let, se sice dostavují, avšak s několikaletým časovým posunem, který je nejlépe patrný z vlastních Valdštejnových komentářů k horoskopu.

Valdštejnův horoskop

      Podle Keplerovy předpovědi velmi dramatický rok 1613 byl pro Valdštejna významný asi především tím, že měl možnost účastnit se říšského sněmu v Řezně jako člen doprovodu císaře Matyáše. Možnost prezentace vlastní osoby v prostředí soudobé společenské a politické elity jistě nepokládal Valdštejn za něco zanedbatelného - ale nezdá se, že by se zrovna v tomto roce ocitl „ve velikém zmatku". Zato následující léta, kdy zostřující se napětí mezi stavy a panovníkem vyústilo do protihabsburského odboje, osudově završeného bělohorskou bitvou, zvrátila jeho osud zásadním způsobem. Valdštejn jakožto plukovník moravských stavů přebíhá i s plukovní pokladnou k nepříteli a v době konečného vítězství habsburské strany už stojí neochvějně v císařských službách; základ k jeho skvělé kariéře je tak položen. Jan Kepler se o ničem podobném nezmiňuje - a to ani na úrovni obecných formulací, které by bylo možné při troše dobré vůle vztáhnout na zmíněné konkrétní události. Zlomový rok 1620 je například v horoskopu charakterizován pouze „přízní žen". Jen na okraj připomeňme jednu skutečnost - i když Valdštejnovi odpůrci vytýkali frýdlantskému vévodovi kdeco, z přehnané náklonnosti k něžnému pohlaví jej nikdy nikdo neobvinil; jeho vztah k ženám spíše vzbuzuje dojem chladu a lhostejnosti.

      Nedobrá předpověď na léta 1622 a 1623 se týká hlavně Valdštejnova zdravotního stavu a možného ohrožení života v důsledku nehody. S odstupem času se však jako nepoměrně důležitější pro tato léta jeví obrovské transakce s majetkem konfiskovaným poraženým vzbouřencům. V roce 1623 se Valdštejn žení s Isabelou Kateřinou z Harrachu; v té době už je zemským velitelem v Čechách a získává knížecí titul. Za zvlášť příjemná označuje horoskop léta 1625, 1627 a 1630. Takovou předpověď lze částečně ztotožnit s pokračujícím Valdštejnovým vzestupem; v roce 1625 dochází ke zformování obrovské územní enklávy na severovýchodě Čech, známé jako frýdlantské knížectví. Rok 1627 se zase odvíjel ve znamení sice drobných, leč nezpochybnitelných úspěchů na válečných polích. Naproti tomu označení roku 1630 za „příjemný" působí jako krutá ironie; císař tehdy na nátlak kurfiřtů zbavil Valdštejna vrchního velení nad armádou - a historikové se vesměs shodují, že právě tento okamžik je začátkem vévodova konce. Kontakty s českou emigrací i se Švédy a Sasy v dalších letech, zjevně vyprovokované uraženou ješitností, vyústily ve Valdštejnovu potupnou smrt v Chebu v únoru roku 1634. Připomeňme, že generalissimus dokonal ve svých jedna padesáti letech - v době, kdy měl „výrazně vzrůstat jeho majetek, autorita a uznání".

      Druhý Keplerův horoskop pro Valdštejna, z pochopitelných důvodů podstatně opatrněji formulovaný a zahlcený řadou vágních vět, nabízí poněkud odlišný obraz. Valdštejnovy přípisky tentokrát naznačují výraznější soulad mezi realitou a Keplerovými předpověďmi; astrolog své závěry ovšem formuloval značně všeobecně. Úroveň neurčitých formulací však citelněji opouští přinejmenším zmínka o „strašlivých zmatcích v zemi", situovaných na počátek roku 1634. Zrádnost cesty, na jejímž konci čekal Walter Deveroux s partyzánou, vysvítá z Keplerových vět dosti zřetelně.

      Valdštejnovy poznámky, průběžně připisované ke Keplerovým předpovědím, navozují dojem, jako by se vévodův život stal pouhým sledem předem daných událostí, které jejich protagonista pouze evidoval a pečlivě porovnával se svým horoskopem.

      Prostor pro vlastní iniciativu či improvizaci se Valdštejnovi zužuje na minimum - a spolu s tím se omezuje i role jeho vlastního úsudku o jiných lidech. I odpověď na otázku, kdo jsou jeho „tajní a veřejní nepřátelé", mu mají dát opět hvězdy, a nikoli jeho vlastní pozorování a zkušenost. Problematika Keplerových astrologických předpovědí zde ovšem přesahuje úzký rámec Valdštejnova životního příběhu a stává se výpovědí o každé době, která tvoří přelom mezí jasně vyhraněnými epochami. Manýristické intermezzo mezi renesancí a barokem totiž nastolilo věčné otázky, které se vždy objevují v přelomových obdobích, kdy jedna éra už skončila a druhá ještě nezačala. Rozkolísání tradičních hodnot, otřesená společenská i politická hierarchie a v neposlední řadě též intenzivně prožívané pocity existenciální nejistoty vždy zesilují potřebu opory a zakotvení. Je už záležitostí individuality každého člověka, v čem bude hledat svou hlubinu bezpečnosti v labyrintu světa.

Vyšlo v časopise Tvar 10/1997




Valdštejnův horoskop
Vzácný horoskop ze 17. století

foto: PRÁVO/Petr Hloušek

Před českým vojevůdcem Albrechtem z Valdštejna (1583 - 1634) se třásla Evropa první poloviny 17. století. Petr Mašek z Knihovny Národního muzea v Praze identifikoval knihu neznámého autora s obsáhlými horoskopy tohoto bojovníka a zároveň milovníka předpovědí budoucnosti.

9.11. 2007 19:46
"Že jde o Albrechta z Valdštejna mě napadlo nejdřív, když jsem studoval titul a zjistil, že jde o horoskop, a když jsem zjistil, že krycím jménem osoby byl "kníže války". Porovnali jsme dále datum narození a shodovalo se nejen na den, ale i na hodinu," řekl Mašek v pátek na slavnostním představení knihy.

Objev evropských rozměrů tak uvádí rozsáhlou výstavu Albrecht z Valdštejna a jeho doba, která začíná 15. 11. a pokračuje do 7. 2. ve Valdštejnské jízdárně v Praze. Svazek čítající na 250 stran bude samostatně vystaven tento víkend v Národním muzeu, od příštího týdne se stane součástí "valdštejnské" expozice.

Horoskop jako strategický materiál V 17. století byla podle jeho slov astrologie vnímána jako seriózní obor, horoskopy byly strategický materiál. Objednávaly se anonymně přes prostředníky, ani sám astrolog nebýval znám, čile se kradly a obchodovalo se s nimi. I Albrechtovy horoskopy byly u jeho nepřátel velmi žádané. Velkou neznámou je také osoba autora. Podle všeho to nebyl jeho dvorní astrolog Kepler, jehož horoskopy obsahovaly většinou jen základní údaje bez podrobnějšího vysvětlení.

"Takto rozsáhlý horoskop jsem nikdy neviděl. Autor používá řadu tradičních i moderních technik. Musel být erudovaný," říká odborník Pavel Turnovský. Historici se také snažili konfrontovat důležitá data ze šlechticova života se skutečností. "Prognózy se se skutečností spíše shodují," dodává Mušálek. Zajímavostí budiž i to, že nenáviděný vojevůdce se narodil ve znamení vah s ascendentem vodnáře.

Albrechtovo chování ovlivňoval Uran

"Jeho nejdůležitější planetou byl Uran, ale ten tehdy nebyl znám. A Uran je klíčem k jeho osobě, podle mě Albrecht z Valdštejna toužil hlavně po nezávislosti," doplnil Turnovský. Vázaná kniha byla objevena v zámecké knihovně v Kopidlně a vznikla asi v polovině roku 1627. Horoskop psaný německy s četnými latinskými výrazy obsahuje detailní každodenní rozpisy postavení planet, jejich komentáře a vysvětlení na dobu jedenácti let - od 1. 3. 1628 do 22. 9. 1638 - jdoucí až za vévodovu smrt.

Kateřina Farná, Právo



Stránka na podobné téma:




Astrology Pacific 1   |   Astrology Pacific 2   |   Zajímavosti   |     |   kniha hostů je na hl.stránce   |   námět do Astrologického fóra  
Stránka byla upravena programem Made with AceHTML 5 Pro. AceHTML 5.06.1 Pro.
WebPage created per programme  AceHTML 5.06.1 Pro.
astrologie astrologie.cz Karel Tichý