luna
Astrology Pacific
slunce
 
Horoskopické zajímavosti
Horoscope interests
 

Tajemná planeta Nibiru.

Hypotetická planeta Nibiru nebyla prozatím fyzicky objevena. Je to planeta, nebo nezapálená, či vyhaslá hvězda obíhající kolem Slunce po značně excentrické dráze, kterou nelze přesně vypočítat, ale kterou by naši vědci jistě včas objevili. S ekliptikou svírá úhel 17°. V historii Vesmíru zapřičinila mnohé katastrofy. Přiletí do blízkosti našeho Slunce jednou za 3600 let.

¨nibiru Perihelium Nibiru je blízko dráhy Venuše. Každý návrat Nibiru do nitra sluneční soustavy je pro planety a jejich měsíce kritický. Z planety Mars stáhla Nibiru atmosféru a vodní obal. Nibiru se kdysi srazila s planetou Tiamat, která obíhala v prostoru mezi Marsem a Jupiterem a kde je dnes pás asteroidů z této roztříštěné planety. Pohybem blízko Země Nibiru na čas obrátila zemské póly, takže Slunce vycházelo na západě a zapadalo na východě. Tato změna byla zaznamenána v egyptské historii dvakrát. Kritické je též působení satelitů (měsíců) Nibiru. Měsíce Nibiru obíhají svoji planetu ve vzdálenosti maximálně 30 milionů kilometrů.

Pluto a jeho doprovod Charon byli kdysi měsíci Neptuna. Hypotetická planeta Nibiru je blízkým průletem odmrštila na samostatnou oběžnou dráhu.

Ne každý návrat Nibiru do sluneční soustavy je kritický (jen dva ze šesti). Nibiru za sebou táhne ohon složený z vodní páry. Při průchodu Země tímto chvostem se zvedne úroveň mořské hladiny o 50 metrů. Když je Nibiru v periheliu příliš blízko (15 až 35 milionů kilometrů) gravitační síla Nibiru a jejich satelitů působí z jednoho místa přibližně 35 dní a zvedne hladinu oceánu. Když čteme Bibli vzpomeneme si, že déšť a potopa trvala 40 dní a potom ještě voda 150 dní převyšovala vrcholky hor (5000 metrů vysoký Ararat). Pomocí těchto údajů je vypočtená hmotnost. Nibiru je 25 krát větší než Jupiter.


Prameny:
Značka "oška" ve Spiritu 34/2002. RNDr. Pavel Smutný v Astru 33/2002. Astroložka Zoša Kinkorová v knize Poselství věků.

Názvy planety X: Nibiru, Nimiru, Nemesis, Marduk, Maldek, Featon.



Další informace na stránce http://eldar.cz/hade/nibiru.html


Sumerská civilizace vznikla před více než 15 000 roky a potom náhle záhadně zanikla. Byla obdivuhodná. Sumeři dávno před Kopernikem a Galileem poznali sluneční soustavu, položili základy matematiky a dokázali všechno i zapsat. Z jejich poznání čerpali Babyloňané i Asyřané. Sumeři sebe označovali za „černohlavé přistěhovalce z východu, žili v jižní Mezopotámii. Jejich řeč nepřípomínala žádný ze známých starodávných ai současných jazyků, což mimo jiné znamená, že pozdější obyvatelé této oblasti nebyli jejich potomci.

Kresby představující Slunce obklopené planetami, svědčí o tom, že poznali heliocentrickou stavbu naší sluneční soustavy dávno před Koperníkem. Věděli, že planety krouží okolo Slunce, ale schémata na hlíněných tabulkách jsou plná omylů. Nesouhlasí proporce a vzájemné vzdálenosti planet, ani jejich počet. Mnozí sučasní badatelé říkají, že jde o obraz světa z dávných časů, kdy se planety Marduk (Nibiru) a Tiamat srazily. Marduk byl vymrštěn za hranice naší sluneční soustavy a z Tiamatu vznikla Zem, Měsíc a několik asteroidů (e zajímavé, že planetu Zem Sumerové nazývali KI - odštěpek, což se postupně, s vývojem řeči měnilo na GI, GE, později GAIA). Sumerové věděli o vzdálených planetách, které byly objevené o tisíciletí později.
Pro starověké středomořské národy byl Marduk sídlem Stvořitele a i sídlem ANA, který byl pánem osudu Země, lidí a bohů. Těm, kteří kteří přišli na Zemi z planety Marduk, říkali Sumerové ANUNNAKI (což doslova znamená „ti, kteří přišli od Nebeského" - ANU - na Zem - KI-). Právě oni byli záhadnými, „božími syny" - Nefilim, „kteří sestoupili z nebe na Zem".
Nesmrtelní bohové Sumerů ANUNNAKI nemohli čelit „planetě křížení", která se blížila k Zemi. Křižující planeta Marduk táhla za sebou vlečku planetek a menších asteroidů. Jeden z nich narazil do Země a vyvolal kataklyzma obrovských rozměrů. Když se Marduk přiblížil k Zemi, nastal čas, aby „bohové ANUNNAKI" odešli.

Spirit 31-2003 Oldřich Žiška



Spisovatel Jiří Wojnar se v knize UFO Bible a konec světa (Votobia 1997) píše o hypotéze, jak vzniklo třídenní zatmění Slunce popisované v Bibli - Exodus, druhá kniha Mojžíšova. Tajemná planeta Nibiru se právě posunovala kolem Země a na tři dny zastínila Slunce.




Z webu http://neviditelnypes.lidovky.cz/astro-planeta-x-a-pomatena-webova-zprava-2-f1k-/p_veda.asp?c=A101228_211044_p_veda_wag

Srážka s NibiruKromě fyzikální argumentace si pomáhá autor argumentací z Bible: "Bude i světlo měsíce jako světlo slunce, světlo slunce bude sedmeronásobní, jako světlo sedmi dnů, v den, v kterýž uváže Hospodin zlámání lidu svého, a ránu zbití jeho uzdraví. Izaiáš 30:26."
V ekumenickém překladu Bible zní citovaná pasáž takto: "A bude světlo bledé luny jako světlo žárného slunka a světlo slunka bude sedmkrát větší, jako světlo sedmi dnů, v den, kdy Hospodin ováže zlomeniny svého lidu a rány jemu zasazené uzdraví."

Již dávno se upustilo od vyvozování přírodovědeckých faktů z biblických textů. Vzato doslova, po takovém efektu už by Hospodin "neovazoval zlomeniny svého lidu", neboť by tohoto lidu již nebylo. Vykládat básnický obraz fyzikálně je nesmysl. Kromě toho autor nedokazuje, že by tato událost měla nastat v souvislosti s hypotetickým návratem planety X. Nepravdou je i další věta: "...planeta X už také působí na Zemi. Tyto účinky byly rozpoznány planetárními vědci už dávno dříve v r. 1995. Její magnetické pole pravděpodobně začalo působit na Zemi dokonce dříve."

Nemožnost působení magnetického pole je zdůvodněna výše. Ostatní účinky nejsou specifikovány. Fyzikálním nesmyslem je toto tvrzení: "Kvůli příchodu planety X, sluneční erupce se na slunci zvětšují. Slunce vyhodí ohromná množství elektromagnetické energie do prostoru. Část této elektromagnetické energie je přitahována a spotřebována Zemským magnetickým jádrem a způsobí že roztavené železné jádro se ohřívá. Zvýšené teplo od Zemského jádra prosakuje pláštěm Země k povrchu, a způsobuje tavení ledových polárních čepiček a ledovců zespodu."

Nehledě k nesmyslnosti "přitahování a spotřebování elektromagnetické energie jádrem" je i zmatené tvrzení o jeho ohřevu. Výpočtem lze zjistit, že kdyby veškerá energie slunečního záření dopadajícího na Zemi byla pohlcena jádrem a zde akumulována, ohřálo by se jádro o 1° C za dobu větší než 300 roků. Uvažovat energii erupcí evidentně nemá vůbec smysl. Další odvolání na náboženský text: "Psalm 102:25-26 odlišně říká, "že nebe" a "země" začínají být "měněny". To je přesně to, co planetární vědci předpovídají, že se to stane při průchodu planety X sluneční soustavou."

Text žalmu 102, 25-27 zní: "Bože můj, teď uprostřed mých dnů mě odtud neber! Z pokolení do pokolení půjdou tvá léta. Dávno jsi založil zemi, i nebesa jsou dílo tvých rukou. Ta zaniknou a ty budeš trvat, všechno zvetší jako roucho, vyměníš je jako šat a vše se změní." Dávat tento text do fyzikální souvislosti s hypotetickým návratem planety X je počin, na jehož charakteristiku nenacházím slova. Text se ostatně kryje s křesťanskou vírou v konec světa popisovaný v Bibli na jiných místech daleko obšírněji.

Další sdělení už je částečně nesrozumitelné: "Planeta X není osamocena! Má vlastní měsíce obíhající kolem ní a dlouhý ocas táhnoucí se miliony mil v prostoru. Kvůli nadměrné velikosti, síly magnetického pole a velkého kvanta, dlouhé stopě prostorových pozůstatků, které planetu doprovází, Dr. James McCanney a jiní planetární vědci očekávají velké zničující účinky při průchodu naší Sluneční soustavou."

Na samotné existenci družic by nebylo nic podivného. Pokud jde o délku ohonu, i takové jsou možné, ale až v menší vzdálenosti od Slunce. Druhá, stylisticky obludná, věta opět není zdůvodněna.

I v následujícím textu je porušena stylistika, autor už vůbec nedbal na úpravu: "Když planeta X proletí naší sluneční soustavou, proletí mezi Zemí a Merkurem, procházející blíže Merkuru než k Zemi. Merkur je velmi malá planeta. Kvůli nadměrné velikosti planety X a síly magnetického jádra, planetární vědci očekávají že Merkur doslovně exploduje a pozůstatky budou vkresleny do ocasu planety X. Tak jako Bible říká, očekává se, že Merkur "zmizí pryč mít rád kouř". Stejná věc se může stát jedné nebo více planetám v sluneční soustavě, v závislosti jak oni budou blízko k planetě X."

Pokud by měla planeta charakteristiky uvedené na počátku, neexplodoval by Merkur, nýbrž by došlo k roztrhání planety slapovými silami působením Slunce. Výsledný efekt by záležel na skutečné hustotě planety, o níž však nemáme informace. Stylistika odstavce je ovšem otřesná.

Nesprávné je i toto tvrzení: "Nadcházející události - planeta X vstoupí do naší sluneční soustavy téměř přímo pod Jižním pólem Země. Tato pozice je považována za "slepé místo" pro astronomy. To vysvětluje proč planeta X není už viditelná na noční obloze." Kromě nesmyslného slovního obratu "pod jižním pólem Země" je další tvrzení lživé. Oblast jižního světového pólu je naprosto dobře sledovatelná z míst, která mají větší jižní zeměpisnou šířku než, řekněme, 20°, tj. z celé Argentiny, Jihoafrické republiky a většiny Austrálie, nepočítaje stanice v Antarktidě.

Rovněž zmatený je další text: "Podle této mapy Dr. James McCanney a jiných planetárních vědců věří, že planeta X projde mezi Merkurem a Zemí 15-16. května (toto datum je v mnohých našich myslích sporné). Nicméně, kvůli magnetickým silám mezi planetou X a jinými nebeskými tělesy, rychlost a trajektorie planety X se může změnit…Přibližně čtyři dny po přechodu planety X mezi Zemí a Merkurem, se bude chtít planeta překřížit přes orbit Země. To by mělo nastat přibližně 20-21. května. Ale ze stejného důvodu překříží orbit Země o patnáct dnů později, to znamená že této křižovatky dosáhne Země 5-6. června. V tomto čase bude Země bez rozmyslu orat do stopy pozůstatků natahující se za planetou X. Protože tato stopa pozůstatků (z ohonu planety) se potáhne stopou přes milion mílí, Země projde ocasem planety X každý rok po přibližně dalších sedm roků."

Všechny časové údaje zde uvedené jsou bezcenné bez udání roku, kdy se tak má stát. Je pozoruhodné, že toto autorovi uniklo (samozřejmě však můžeme počítat s tím, že je nejspíše řeč o roku 2012). O nemožnosti magnetické interakce mezi tělesy a vlivu na trajektorii jsem se již zmínil. Tvrzení o opakovaných průletech Země ohonem planety, které je zcela bludné, svědčí o tom, že autor nezná základní fakta o kometách. Během jednoho oběhu Země kolem Slunce totiž planeta X by byla již vně zemské trajektorie, tudíž s jejím ohonem by se Země vůbec nemohla opakovaně setkat. Slovní obrat "…bez rozmyslu orat do stopy…" může snad vytvořit jen počítač a ne člověk s byť jen podprůměrnou inteligencí.






Astrology Pacific   |   Zajímavosti 1   |   Zajímavosti 2   |     |   kniha hostů je na hl.stránce   |   námět do Astrologického fóra  
Stránka byla upravena programem Made with AceHTML 5 Pro. AceHTML 5.06.1 Pro.
WebPage created per programme  AceHTML 5.06.1 Pro.